Není to tak dávno, co nám nakladatelství BBart představilo sérii Banda jejím prvním dílem, a už tu máme pokračování! Jaká byla druhá akce Řezníka, Hughieho, Mateřskýho Mlíka, Ženský, Francouze a Terrora? Pojďme to zjistit...
Akční, krimi, superhrdinský
Svazek nám nabízí dva ucelené příběhy naší milé Bandy. První nás bere na vyšetřování zavražděného chlapíka z komunity gayů, kolem které se motalo několik supráků, a to vždycky smrdí průšvihem. Co se tedy vlastně přihodilo se snaží vyšetřit dynamické duo - Řezník a Hughie.
Druhý příběh nás zase zavádí do Matičky Rusy, kde nedávno dvoum suprákům spontálně vybouchla hlava, a jelikož Řezník není zrovna člověk, který věří na náhody, tak se této záhadě chce mrknout na zoubek. Ovšem to, co zjistí, překvapí i jeho samotného. Připravte se na pořádnej ruskej nářez.
Druhý díl série Banda jede ve stejném, i když vlastně rozjetějším, duchu jako ten první. Pokud nevíte, kdo nebo co je Banda, tak máte smůlu, protože z tohoto komiksu se to určitě nedozvíte. Odkážu Vás proto na první díl této série, protože v tomto dílu rozhodně nečekejte žádné vysvětlení. Na začátku Vás to prostě plivne do světa, kde jsou hlavními postavami tihle týpci a krom pár detailů z minulosti, nebudete mít šajna, kdo jsou, jak se dali dohromady, pro koho pracujou, a proč tak nesnášej supráky.
Banda tedy rozhodně není série, která se dá číst jen tak nazdařbůh, tedy pokud chcete mít alespoň trochu šajna o ději. Pokud Vám jde čistě jen o Ennisovskou řezničinu a čuňačinky, ve kterých je autor mistr mistrů, a příběh vem čert, tak v tom případě říkám jen: Bon apettit.
Když rozberu komiks, tak první příběh je jasná parodie na Batmana a jeho společníky, a cosi co nedokážu popsat jinak než freudovská manifestace latentní fáze pravděpodobně autorova dětství a vyrovnávání se s vlastní sexualitou.
Jelikož jsem četl Preachera, tak jsem myslel, že mě Garth Ennis, autor komiksu, už něčím jen tak nezaskočí. No, opět to dokázal. Povedlo se mu z Batmana udělat nadrženého čokla, který obtahuje vše, co má díry, včetně výfuku vlastního auta nebo komorníkova ucha, a v každé druhé větě se řeší homosexualita dosti nevybíravým způsobem. Při čemž slovo bukvice slyšíte na tolik způsobů, že si svůj slovník minimálně zdesetinásobíte. Upřímně, takhle teplo není ani v gaybaru.
Druhý příběh zase demonstruje tu druhou část Ennisova génia - násilí. Zatímco první část je spíše stará, dobrá vyšetřovací akce, tak tady se dostáváme do drsnějších vod. Takových, kde vám lidi na pizzu namažou ksicht chlapa a hlavy tu bouchají jako rachejtle. Ale ani tak si Ennis nemohl odpustit narvat tam trochu té sexuality, takže se nedivte až vykulíte oči při obrázku superhrdiny Párka Lásky v plné polní.
Pokud je Vám Ennisův styl psaní blízký, tak komiks rozhodně doporučuji. I když na mě je to možná místy až moc, nepotřebuji totiž deset sprostých slov v jedné větě, tak jsem se stejně při čtení opravdu od srdce zasmál. Situační humor Ennis zvládá mistrovsky. Pokud se Vám tedy líbil první díl, s druhým bych ani neváhal, protože má ještě větší grády. Banda je série čistě pro odreagování, pobavení a uvolnění toho zvířete, které máme všichni hluboko v sobě, nic intelektuálního a hlubokého od toho nečekejte.
Moc mě ale tentokrát nepotěšila kresba Daricka Robertsona, která mi místy přišla skoro až odfláknutá. Samozřejmě Robertson je pán, a v psaní komiksů se vyzná, takže příběh odsýpá, jak má, i z jeho strany, ale bohužel jsem toho od něj už četl dost, a vím, že má na víc.
Fandové série a Ennisova stylu psaní.
Banda, a obecně Ennisovi komiksy, je něco, co se těžko hodnotí. Pokud jste autorem nepolíbení a nejste ani fandové Tarantina, možná se budete divit, co je to za prostoduchou hovadinu. Ovšem ta prostoduchost, nebržděné násilí a otevřenost ohledně jakýchkoliv čuňáren, je právě tím koktejlem, který Vám kolikrát dokáže zvednout náladu a pořádně Vás pobavit po celou dobu čtení komiksu. Hodnotím tedy z pohledu člověka obeznámeného s Ennisovou tvorbou a musím říci, že finální pocit z komiksu je velmi kladný.