Sandman 03: Krajina snů

2. června 2013 Damien Diskuze (0)
Sandman 03: Krajina snů

Po delší době se opět hlásí o slovo recenze na jedno z děl spisovatele světového formátu, Neila Gaimana. Posledně jsem recenzoval jedny z posledních dílů série, nyní se vrátíme do počátků a pokusím se zhodnotit třetí knihu ze světa nočních výjevů s podtitulem Krajina snů.

Knihy Dobrovský

V první řadě je záhodno upozornit na fakt, že první svazky série nevycházely v barvě, tudíž je i Krajina snů černobílá. (Ačkoli mimo naše luhy a háje vyšly i první díly barevně.) Zároveň je to nejužší kniha, kterou můžete od Sandamana dostat, a rozhodně nejspořivější, co se týče množství vyprávěných příběhů. Nejsem si totiž jistý, že bych kdy jindy viděl bezmála třetinu knihy zabranou pouze scénářem první povídky. Hádám, že někdo prostě odmítne číst několik desítek stran textu bez obrázků, na druhou stranu pro skalního fanouška je poměrně zajímavé, pročíst se tvůrčím procesem mistra.

Krajina snů se kromě scénáře pyšní čtyřmi krátkými příběhy. První s názvem Kalliopé (jedna z múz řecké mytologie, konkrétně poezie) vypráví o tajemství úspěchu dvou spisovatelů. Je nám známo, že bylo možno uvěznit Morfeuse, jako jednoho z nejvyšších bytostí. Není proto patrně žádným problémem, uvěznit takovou múzu. Když si ji pak po Fritzlofsku budete držet několik dekád doma, radost ze všech těch bestsellerů přebije snad jedině zjištění, že inspirace se nepřenáší příslovešným polibkem, ale koitálně. Nutno zmínit, že jmenovaná múza byla jednou z přítelkyň našeho Morfea. Jak se popasuje s jejím věznitelem, to si budete muset přečíst.

Sandman 3: Krajina snů

Stejně jako druhý příběh, Sen tisíců koček. Gaimanovi už zjevně nestačilo operovat se všemi možnými bohy, démony, světonázory a představami, tak si vymyslel vlastní, kočičí náboženství a kočičího proroka. Co se dá ale čekat od člověka, který doma míval i sedm těchhle potvor.

Pokud by vás snad nezaujala kočičí eschatologie a jste fandou Shakespeara, tak další příběh, Sen noci svatojánské, by se vám mohl líbit. Pokud to ještě nevíte, mistr divadelních her, kde snad i v komediích teče krev, uzavřel s pánem snů dohodu. Morfeus mu bude házet nápady a William mu na oplátku napíše dvě hry jen pro něj. Tohle je první z nich. Asi tušíte, že publikum a jeviště nebude tak zcela normální.

Posledním příběhem jest Fasáda. V tom nejvulgárnějším slova smyslu zde mluvíme o ohyzdném obličeji slečny Rainie, která měla patrně menší konfrontaci s egyptským bohem slunce. To s sebou samozřejmě nese jisté důsledky a ty nejsou moc líbivé. Naštěstí je zde i slečna Smrt, aby jako pověstný Winston Wolf řešila problémy.

Kresba, jak jsem zmínil, je pro tentokrát černobílá a podílelo se na ní jako obvykle přehršle umělců. Obálku Dava McKeana hodnotím v rámci série jako nejslabší, ale jde o věc vkusu. A jelikož se zabýváme vizuální stránkou, zmíním rovnou i faktický nedostatek. Od šestého dílu (Báje a odlesky - dva svazky) až do konce série mají hrany svazků jednotný design. Černý podklad, bílý název, logo Sandmana a jméno autora. Ale prvních pět dílů (Krajinu snů nevyjímaje) má hrany různě barevné a nápisy různými fonty. Říkám si proč? Kromě typického nápisu Sandman byste nepoznali, že Blahovolné a Krátké životy patří do stejné série. Tak to je jediná vada na kráse. 

Sandman 3: Krajina snů

Cena, originalita, bonusový materiál, délka
Barva, délka

Verdikt

S dnešním vybíravým čtenářstvem se dá o černobílém obsahu hovořit jako o mínusu, ale není tomu tak ve skutečnosti. Člověk, který si Sandmana pořídí, se, předpokládám, nenechá touto maličkoství zviklat. Kromě toho, že je Krajina snů nejkratší, je i nejlevnější, co se dá od Sandmana sehnat. Tři stovky je za dílo této kvality velmi slušná cena.

O autorovi

Damien
Damien

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Minotaur.cz