Sandman 08: Konec světů

10. května 2013 Damien Diskuze (0)
Sandman 08: Konec světů

Protože naše recenze se nevztahují jen ke komixům, které přistály v regálu knihkupectví, sotva vychladly z tiskárny, bude naše databáze obsahovat i starší kusy. Pokud vše dobře půjde, postupně vám zrecenzuji všechna díla Neila Gaimana ze série Sandman, bohužel nikoli chronologicky, ale na přeskáčku. Nedávno jsem psal recenzi na poslední vyšlý díl s podtitulem Tryzna. Dnes se podíváme na chrup dílu osmému s optimistickým názvem Konec světů. 

Knihy Dobrovský

Protože konvence jsou zkázou lidstva, začnu trochu netradičně. Abych tak řekl, mám velmi rychlý trávicí systém. V důsledku toho jsem samozřejmě nucen jít minimálně jednou denně na místo, kam i Batman musí, a tak jsem si v průběhu svého života už od dětských let vyvinul řadu scénářů, jakýchsi divadelních partů, které se na klosetu odehrávají. Místo dveří od toalety je supervýkonný počítač, toaletní mísa je ve skutečnosti jetpack nebo celý záchod je poslední útočiště před zombie apokalypsou a co si teď má člověk počít, když sedí na hajzlu a všude nemrtví, že? Pokud jste čekali nějaké koprofilní techniky, jsem rád, že jsem vás zklamal a s radostí vás přesměruji na jiné weby končící na Tube, Hub a podobně. A teď proč se tu šťourám ve vlastním kálení. Dlouhé hodiny strávené v malé komoře (ne nutně záchod, ale třeba cela, sklep) u člověka vyprodukují imaginační schopnosti. A ať chcete nebo ne, lepší nebo horší příběhy se líhnou v hlavě každého z nás. A naštěstí je několik hlav na světě, ve kterých se ty příběhy líhnou v mnohem větším množství.

Příkladem člověka, jehož hlava chrlí jednu povídku za druhou je i Neil Gaiman. Osobnost, která mě donekonečna přesvědčuje o tom, jak brilantním vypravěčem je a ti, co jsou obeznámeni s jeho literární tvorbou, mi musí dát ve větší míře za pravdu. A čím jsem starší a množství přečtených knih a komixů se za mnou hromadí, zjišťuji zároveň i jeho důležitost a popularitu ve spisovatelské komunitě, protože často nacházím Gaimana na prvních místech v srdceryvných poděkováních všemožných autorů (Pratchett, Moore, …) a předmluvy mu píší esa jako Stephen King.

Mluvme ale o jeho komixovém počinu Sandman. Víc než cokoli jiného je právě tato série příběhem o příbězích (což sám autor několikrát zdůraznil). Po sedmém svazku, který u nás vyšel jako Krátké životy (který měl dlouhý příběh) a v němž byla hlavní dějová linie putování Morfeuse a jeho sestry Delirium velmi výrazné, neřkuli dominantní, přichází na scénu Konec světů, což je přesný opak.

Konec světů je totiž název hostince, do kterého mohou zavítat poutníci ze všech realit a univers. Ovšem pouze v případě, kdy jde o narušení samotné reality nějakou eventualitou. Je to malé roztomilé stavení, ale jak se říká, zevnitř je větší (asi jako Tardis nebo komnata nejvyšší potřeby apod.) A jak to tak bývá, v přeplněném hostinci se setkají nejrůznější postavy a jak sedlák, tak mocipán musí sdílet jeden stůl. A to je jádrem děje. Člověk, kentaur, elf, nemrtvý, Američan z alternativní Ameriky nebo dívka, vydávající se za chlapce si krátí čekání, než se vyčasí tím, čím se lidé baví od věků - vypráví si příběhy.

Zpočátku sledujeme Branta a Charlene, kteří jedou v noci uprostřed července autem, a zastihne je sněhová bouře. To člověka vykolejí a tak se po autohavárii a krátkém putování dostanou do hostince Konec světů, kde vyslechnou vyprávění svých stolovníků. Například elf Cluracan (bratr elfky Nualy, která slouží u Morfeuse) se zápalem vylíčí svou diplomatickou misi do města Aurelie (jakási parafráze na rozpadající se Řím pod vládou despotického papeže) nebo Petrefax, tovaryš z Nekropole Klejt, města zasvěcené umění pohřbívat a starat se o mrtvé, promluví o svých zážitcích ze studií (a o tom, jak se setkal se Zkázou). Paradoxní je, že součástí této kapitoly jsou další tři dílčí příběhy. Vypisovat zde obsahy jednotlivých vyprávění je nad mé síly, ale všechny mají co do sebe. Poslední jmenovaná je o to pikantnější, že z Konce světů dělá příběh, ve kterém si lidé vypráví příběhy, z nichž jeden v tom příběhu vypráví další příběhy. Takhle to zní přeexponovaně, ale v komixu si toho skoro nevšimnete. A právě Věčné ve vyprávění prakticky neuvidíte, což je to kouzelné na Sandmanovi. Vždycky víte, že tam někde jsou, ale kolikrát o nich nepadne ani slovo.

Specifické je, stejně jako u celé série, že o každou kapitolu se staral jiný kreslíř. Proto je zde větší šance, že když vás nechytne kresba jednoho příběhu, užijete si to u druhého. Osobně mě nenadchl Příběh dvou měst, kde jsou obrázky ve dlouhých tenkých obdélníčcích s velmi nevýrazným obsahem. Ale jak jsem již psal, Sandman nesází na kartu grafickou, ale dějovou. O obálku se opět postaral Dave McKean. Ačkoli je to tentokrát jen domeček na modrém pozadí (a nic psychedelického jako na zbytku svazků), neubírá to knize na půvabu. 

Originální příběhy, rozmanitá kresba, Gaimanův rukopis
Cena, není pro každého

Verdikt

Pokud máte rádi kvalitní městskou fantasy nebo i regulérní klasickou fantastickou literaturu, je toto ta pravá volba pro vás. Gaimanův génius na Vás bude dýchat z každé stránky a vizuálně na tom také škodní nebudete. Trochu odrazující je cena, která je na paperback docela vysoká a také to, že kniha má na čtenáře trochu vyšší nároky, než jen zvládnout přečíst Bum, Snikt a Chcípni, zmrde!

Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší komiksové nakladatelství v ČR. CREW vydává více než sto komiksových knih ročně, a je tak největším nakladatelstvím specializovaným na komiksy v České republice. Misí nakladatelství je vydávat světové komiksy česky. Kromě mangy, nebo titulů od DC Comics, Marvel, Image či Dark Horse, se nakladatelství zaměřuje i na evropský komiks, a to prostřednictví edice Mistrovská díla evropského komiksu.

O autorovi

Damien
Damien

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku