Abe Sapien 1: Dýka z Lipu

Žánr:

Horor

Příběh:

Edward Grey na konci 19. století pronásledoval jednoho z nejobávanějšího kouzelníků té doby. Sice se mu nepodařilo zajistit jeho tělo, ale dokázal mu alespoň zabodnout legendární dýku z Lipu přímo do srdce a potopit jeho loď. 

O více jak století později se Úřad paranormálního výzkumu a obrany snaží onu dýku získat. Úkol jako stvořený pro nezkušeného člena úřadu, který dokáže dýchat pod vodou, a který doposud pouze sekundoval při misích Hellboyovi. U těchto misí se ale může ledacos zvrtnout a někdy může jít i o osud celého světa. 

O komiksu:

Že je Mignola bezedná studnice příběhů, jsme tak nějak už všichni pochopili. Nepřestane mě ale udivovat, jak celý jeho svět krásně zapadá do sebe. Co postava z jedné série začne, postava z druhé série dokončí, protože postava ze třetí série nemůže. Myslím, že se jedná o jeden z nejkonzistentnějších a nejpromakanějších komiksových vesmírů vůbec.

Do toho samozřejmě připočtěme provazování mytologií a literárních děl, díky kterým ten svět nabírá neuvěřitelně epických rozměrů. Posledním velkým kladem na Mignolově práci v tomto svazku je práce s atmosférou a napětím. Což šlo i ruku v ruce s kresbou Jasona Shawna Alexandra, ke které se ještě dostanu.

Největší slabinou svazku tak zůstává Mignolův nešvar, který je tady znát asi nejvíce - práce s hlavními postavami. Kromě Hellboye jsem se nedokázal sžít snad s žádnou hlavní postavou jeho dalších sérií. Výjimku představuje série Ú.P.V.O., protože tam nehraje prim jedna postava, ale celý tým. Díky jejich vzájemné interakci se čtenář šikovně dozvídá, co je která postava zač.

Bohužel s tímhle má ale Mignola velký problém u sólovek. Jeho postavy tam chodí, něco řeší, ale málokdy se dozvíme, co jsou vlastně zač, jaké jsou osobnosti, jaké mají sny nebo cíle, co je pohání. Když už, tak dostaneme nějaký flashback do jejich minulosti, ale s vývojem je to horší.

To byl pro mě i hlavní důvod ke čtení této série. Chtěl jsem se dozvědět, co je ten Abe Sapien vlastně zač a kam se bude vyvíjet. Jeho postava mě zkrátka po všech těch knihách hodně zajímala. Nicméně na konci tohohle svazku jsem nebyl o nic chytřejší. Jakože fakt vůbec o nic. A to je sakra škoda. Vlastně by se dalo říct, že je to autorovo selhání, pokud na 120 stránkách nebyl schopný předvést svým čtenářům nic z osobnosti hlavní postavy. Což je hlavní důvod, proč nemůžu scénář této knihy moc vychválit. 

Co se kresby týče, tak ta mi naopak přišla skvělá. Příběh se odehrává ve větších panelech než jsme zvyklí u Mignoli. Kresba hodně sází na stínování, ale používá ho hlavně k vykreslení a zdůraznění mnoha detailů (obzvlášť na postavách), nikoliv jako Mignola pro tvorbu atmosféry a efektnímu designu postav. Některé výjevy a postavy jsou opravdu mrazivé.

Tomu přizpůsobil svůj coloring i mistr Dave Steward. Barvy nejsou zdaleka tak syté jako v jiných sériích a působí tak nějak jedovatě, otráveně a zároveň staře. Což, jak sami zjistíte při čtení, je skvělá volba. Obecně si myslím, že kombinace kresby a coloringu je tady výjimečně zdařilá a tenhle svazek odlišuje od zbytku sérií hellboyova univerza (v tom dobrém smyslu). Škoda, že výsledný dojem sráží “jen” průměrný scénář.