První český superhrdina se konečně dočkal vlastní komiksové knihy. Zavítáme v ní do dusivého období Protektorátu a dáme s Pérákem náckům co proto. Knihu nadělilo fanouškům (nejen) Zázraka nakladatelství Crew rovnou v pevné vazbě a s plnou parádou ji představili na Crweconu. Jak si vedl Pérák v našich očích?
Superhrdinský
Praha. Období Protektorátu Čechy a Morava. Pérák se prohání po střechách Starého města a snaží se dopadnout obávaného Žiletkáře. Naneštěstí padne do pasti a je následně donucen pomáhat nacistům při jejich honu za bájnými ostatky kněžny Libuše, které mají údajně prorocké schopnosti.
Pérák se tak dostává do situace, ve které musí ochránit to nejcennější, co má, zabránit nacistům v dosažení jejich cíle a porazit Žiletkáře. Nelehký úkol i pro prvního českého superhrdinu.
Kresba je tradičně příjemná. Koplův styl mě baví. Jen je na ní vidět, že Kopl musí dělat všechno - kresbu, inkování, coloring i lettering a proto komiks nikdy nebude mít z hlediska kresby takovou kvalitu jako americký mainstream (snad se nechceme tvářit, že tenhle komiks je nějaký indie underground), kde každou disciplínu dělá jiný člověk.
Kopl odvádí výbornou práci dle svých možností a limitů, ty ale nikdy nedosáhnou kvalit profesionálního týmu. Na druhou stranu je vidět, že vyprávět skrze komiksové médium umí. Obzvlášť, jakmile jde o dynamické scény, to příběh šlape parádně. Co se týče nějakého dramatického budování scény, tak je to horší. To už se ale dostáváme k dalšímu bodu.
Největší slabina knihy je totiž scénář. Intertextualita vás nezachrání, když váš příběh je prosťoučká akční pitomina bez přítomnosti character arců, s tunou expozice a vysvětlovacích monologů. Autor tu nedal dohromady jediný poutavý dialog a místo toho se spoléhá na laciné slovní hříčky a rádoby cool hlášky. V něčem je scénář stále na úrovni golden age komiksů (tedy 70 let pozadu).
Nehledě na to, že látka není původní, takže se těžko připisují body za originalitu.
A jestli mi tu někdo začne oponovat, že je to převážně pro děti, tak mu doporučuji přečíst si současnou komiksovou tvorbu určenou dětem v zahraničí. Nebo se podívat na Pixarovky, obzvlášť na Úžasňákovi. Ne, dětskou tvorbou mi fakt neomluvíte podprůměrný scénář.
Příběh je totiž pouze plot-driven a nemá žádné ucelující téma nebo myšlenku. Po dočtení máte tedy ten “meh” pocit, co nejspíš znáte z posledního dílu Hry o trůny. Vlastně se máte autora chuť doslovat zeptat: “A co jako? Co ses tím jako snažil říct?” On by vám pravděpodobně řekl, že nic, že jen chtěl napsat zábavný příběh. A to já dokážu respektovat. Nedokážu to ale ocenit.
Abych ještě upřesnil, o co mi jde. Pardon za lehčí spoilery. Pérák na začátku zachrání Pekařku, které řekne, že je tlustá, ale že jemu se to líbí. Typický pokus o nonšalantního hrdinu, který absolutně nefunguje, protože ten jeho text je naprosto stupidní. Nebo plot device, kde zmíněnou pekařku unesou náckové a pak s ní vyhrožujou Pérákovi. Jak to má jako fungovat, když vztah Péráka a pekařky trval doslova stránku a půl?
V tomhle příběhu na nic není čas. Vše jede na úkor akce a laciných hlášek. Skákání od akce k akci, aby si čtenář nestihl uvědomit, jak vyprázdněný komiks vlastně čte, je navíc známkou toho, že si to uvědomoval i sám autor.
Je to škoda. Úvodní scéna s Žiletkářem má docela šťávu a atmosféru. Potenciál tu byl, ale nakonec je z toho jen podprůměrný akčňák, který zapadne a bude zapomenut. Pérák si zasloužil víc.
Velké zklamání, které není hodno prvního českého superhrdiny. Koplova kresba dělá hodně a mám velkou radost, že tu máme kreslíře, který umí takto s komiksovým médiem pracovat. Vše ale sráží podprůměrný scénář o ničem. On totiž dobrý příběh nemusí být nutně narvaný cool akcí a hláškami k prasknutí, ale měl by něco vyprávět. Měl by mít lidské postavy s uvěřitelnými dialogy a měl by mít nosnou myšlenku. Tahle kniha bohužel nemá nic z toho.