Requiem: Upíří rytíř 1

20. května 2019 Radek Bouřil Diskuze (0)
Requiem: Upíří rytíř 1

S klidným srdcem můžu prohlásit, že první díl série Requiem, Upíří rytíř je suverénně jeden z nejhezčích komiksů, kterej u nás letos, snad kromě posledního příspěvku série MDEK Storm, Kroniky Pandarve, vyšel. Tomuhle se opravdu říká parádní album přesně v tom smyslu, v jakém to používají nejen Francouzi.

 

Knihy Dobrovský

Na krásně velkém formátu, který je důstojným plátnem nádherného a temného obsahu, sledujete osudy dobrého vojáka Heinricha Augsburga, sympatického pěšáka Wehrmachtu, který na východní frontě nalezl, jako mnoho dalších sympaťáků, svou smrt. A když se beruška jeho duše rozhodovala, jestli do nebíčka nebo do peklíčka, tak to vzala tou rychlejší cestou dolů. 

V pekle, ve světě zvaném Vzkříšení, Heinrich opět získá tělo a zjistí, že mu šťastná hvězda přála, povstal do elitní kasty tohoto bizarního, krvavého světa a přesného opaku Země, kasty upírů.

Pat Mills, chlápek, kterej založil britský 2000 AD a českej čtenář ho zná zejména díky dobrodružstvím Sláinea, Rohatého boha, si vymyslel takovej zábavnej společenskej žebříček a jeho peklo plodí přesně tvory takové, jakých hříchů se jejich živé předobrazy dopustily. Ti nejkrutější vrazi, váleční šílenci jsou ve Vzkříšení členy vládnoucí rasy upírů.

Pokrytci páchající zlo schované za dobrými úmysly jsou ghůlové, vědci vymýšlející nástroje smrti jsou zase náboženští vůdci tohoto světa, tajemní mumifikovaní archeologové. Ti kdo znásilňují, jsou zde kentaury. A výčet těchto ras by mohl pokračovat dál a dál. Velmi podstatnou součástí populace Vzkříšení jsou Lamie. Bledí tvorové a oběti těch, kteří jsou nyní upíry, harpyjemi, kentaury. Tyto bídné duše tento bohapustý svět mohou opustit pouze ve chvíli, kdy je jejich násilník zničen.

Jak už je napsáno výše, tento pekelný svět je opakem Země. Tam, kde je u nás oceán a moře, je u nich pevnina. Čas ubíhá pozpátku a stejně tak jako ve stejnojmenné epizodě Červeného trpaslíka známého především pro „Senzační bratry Zpátečníky“, i zde obyvatelé Vzkříšení nestárnou, ale ústupem času mládnou, mládnou, až přestanou být. Naštěstí zde neplatí Rimmerem popsaný jev „…pak se vrátíte do lůna své matky, která splyne se svou matkou a tak dále, až je z nás všech nakonec jedno veliké já.“ Protože to by mi bylo blbě.

U čeho se nedá nezastavit je výtvarný zpracování komiksu. Přiznám se, že Oliviera Ledroita neznám. Dočetl jsem se každopádně, že pracoval na designu pro mě srdcové herní značky Might and Magic. Naposledy jsem byl tak moc příjemně překvapenej, když jsem si od Meanderu s tříletým zpožděním pořídil noirovou parádu Fantomas se zlobí.

Kresby jsou naprosto bombastický. Zprvu asi každýmu nemusí sednout možná i podoba a detailní zpracování postav, ale ztvárnění celýho světa, od jednoduchejch stíhačů, přes naprosto pekelnou bojovou flotilu upíru a ghůlských pirátů po zpodobnění Chrámovýho města vládnoucí kasty, která vypadá jako kombinace milánského Duomo a gaudího Sagrada Família v Barceloně to celé na čtrnáctou, je skvostný.

Co na první pohled zaujme snad ještě víc je velmi kreativní práce s kompozicemi nejen vlastních obrazů, ale zejména panelů celých stran a dvoustran, který jsou pravidelně cejchovaný nesvatými pečetěmi, runami a symboly. Fakt heavy metal! Ve Státech vyšlo mimochodem v časopise Heavy Metal, kterýmu teď dělá šéfredaktora Grant Morrison.

Samotná kniha je složená ze třech alb. Každé z nich je doprovázeno skicářem, nepoužitými obálkami a dalšími zajímavostmi a bohužel je každé album uvedeno předmluvou, kterou si vzal na paškál sám slovutný autor.

Vlastně až teď mě pořádně mrzí, že jsem nenavštívil loňský CrweCon speciál a Pata Millse osobně nepotkal. Možná by mi osobní setkání dalo nějakou nápovědu k tomu, jak mám všechny předmluvy vlastně chápat. Možnosti jsou jen dvě, buď Mills skvěle ovládá ironii, nebo je to prostě namyšlenej *doplň si sám. Jestli chceš jednu radu, předmluvám se vyhni, mohlo by to celý trochu pošramotit celkovej dojem. 

Závěrem musím ocenit samotnou CREW, která se letos do všeho neuvěřitelně opřela a stále má čas a zdroje na to, aby nám nabídla knížky, který smrděj těžko prodávatelnejma kultovkama.

 

Verdikt

Samotná idea tohoto světa je velmi zábavná, není to nic, u čeho byste si vařili mozek, ale není to zase pitomý. I kdyby to ale přiblblý bylo, tak všechny scénáristické nedostatky s přehledem přebije práce Oliviera Ledroita, která je prostě skvělá. Samotnýho mě zklamaly fakt jen ty předmluvy. Ale třeba jsem takovej pitomec a Pat Mills takovej frajer, že sem mu skočil na špek. Na jakej špek mu fakt neskočim je ale doporučení v druhý předmluvě. Prej ideálním soundtrackem k četbě je No One Knows vod Queens Of The Stone Age. Sorry, ale jedinej možnej soundtrack je Painkiller vod metalovejch legend Judas Priest.

Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší komiksové nakladatelství v ČR. CREW vydává více než sto komiksových knih ročně, a je tak největším nakladatelstvím specializovaným na komiksy v České republice. Misí nakladatelství je vydávat světové komiksy česky. Kromě mangy, nebo titulů od DC Comics, Marvel, Image či Dark Horse, se nakladatelství zaměřuje i na evropský komiks, a to prostřednictví edice Mistrovská díla evropského komiksu.

O autorovi

Radek Bouřil
Radek Bouřil

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Článek týdne

Černá palice 3: Vzdor osudu, část první

Černá palice 3: Vzdor osudu, část první

Najdete nás na Facebooku