Mezi řádky 08: Orfeus v podsvětí

12. května 2019 Morzael Diskuze (0)
Mezi řádky 08: Orfeus v podsvětí

Další díl Vertigovské série Mezi řádky doplnil seznam vydaných kousků nakladatelství Crew a čtenáře tak přiblížil jejímu konci. Osmý svazek nás zve do podsvětí sledovat orfeovskou pouť našeho hlavního hrdiny, na které si pro něj připravil nejedno překvapení.

Knihy Dobrovský

Příběh:

K Tommymu se dostane vzkaz od jeho ztracené přítelkyně a on tak konečně získá stopu, kde by mohla být. V Hádu. V podsvětí. A tam se také vydá. Skrze příběhy a mýty.

V Hádu na něj ale čeká mnoho starých známých a odpovědí na otázky, které mu dlouho vrtaly hlavou. Kam ho celé dobrodružství zavede? Vrátí se z podsvětí živ a zdráv, nebo bude následovat osud tragických řeckých hrdinů? To už je na vašem přečtení, milí čtenáři.

O komiksu:

Myslím, že je na čase to přiznat. Mezi řádky mě nějak přestávají bavit. Skandál! Úvodní zápal a nadšení vyprchalo a zůstala spíše povinnost sérii dočíst a dozvědět se, jak to celé dopadne a kam to směřuje.

Dlouho jsem se tomuhle pocitu bránil, protože Mike Carey je (většinou) dobrý vypravěč a literární tématika zaměřená na podstatu příběhů je něco pro mě. Mezi řádky by proto logicky pro mě měla být trefa do černého. Dlouho také byla.

Ten pocit, že je něco špatně, jsem si poprvé uvědomil, když jsem se kdovíjak nehrnul do čtení nového svazku. Podruhé to pak bylo, když jsem se chystal přečtený svazek ohodnotit na Goodreads. Už ze zvyku jsem měl nakliknuto 4 hvězdy, ale došlo mi, že výsledný dojem tomu hodnocení neodpovídá.

V sérii se prostě něco změnilo a já si musel poslední dva svazky radši přečíst dvakrát, aby mi došlo co. Ve zkratce - Mike Carey prostě přestal svoji sérii zvládat a začal se zamotávat do vlastních nápadů. Dnešní recenze bude tedy hlavně o těch konkrétních prvcích, ve kterých, si myslím, je zakopaný pes.

První věcí, která mě teď na sérii zarazila, je její podobnost Luciferovi. Ve struktuře vyprávění se dostáváme zhruba do míst, kde běžní lidé v sérii Lucifer začali pociťovat hroucení nebe a pekla. Ve světě se začala dít zvěrstva, lidi ztráceli naději, nadpřirozeno se čím dál víc prolínalo s realitou.

To samé se nyní děje v sérii Mezi řádky s tím rozdílem, že za to nemůžou andělé a démoni, ale zraněná velryba živící se příběhy. A že po světě neběhají démoni a biblické potvory, ale postavy z literatury a příběhů obecně. Hlavní postava opět sestupuje do podsvětí, aby zde řešila řád věcí a nastolila pořádek. Opět se tu setkáváme se starými známými, kteří se stali vládci pekla. Až příliš podobné schéma na to, abych mohl Careymu přiznat body za snahu.

Bodem dva je pak samotný hlavní hrdina. S Tommym jsem se měl od začátku problém ztotožnit jako s postavou, ale v tuhle chvíli už je to absolutně nemožné. Jasně, motivaci zachránit milovanou z podsvětí rozumím, ale všechno ostatní je už tak zamotané, že bych potřeboval nějakou infografiku, abych si ujasnil, o co mu v dané scéně jde a proč. Navíc už teď absolutně netuším, jaký je vlastně rozsah jeho schopností, kdy je může a nemůže používat. Čímž se dostáváme k bodu tři.

Samotná zápletka a motivace hrdiny. Na začátku to bylo celkem jasné. Tommy musel zjistit pravdu o svém původu, rozkrýt záhadu tajného společenství a ochránit při tom své blízké a sám sebe. Během finální bitvy pak rozkryl pod tím vším další tajnou zápletku bájného leviatana a jeho moci nad světem. No a teď Tommy zjišťuje, že existují ještě prvky nad samotným leviatanem a postupuje stále hlouběji (nebo výše?) k jádru pudla. Ať už je to cokoliv, mě to upřímně přestává zajímat.

Hrozně mi to připomíná Naruta. V původní sérii byl jeden jasně daný záporák. V Shippudenu se pak objevila nová parta záporáků s tajemným vůdcem. Tajemný vůdce se ukázal jako náhražka za jiného tajného vůdce. Ten tajný vůdce zase měl misi přivést toho skutečně tajného vůdce. A po vyřešení tohohle dvojitě skrytého záporáka se pak dostáváme k absolutní zápletce, kde je záporákem jakási bohyně.

Tohle podrývání očekávání může být zajímavé do určitého bodu. Pak se stane spíše vyčpělým a vlastně nudným. Jednak je to dané tím, že v příběhu nebyla nastavená jasná očekávání, pro která by ta zápletka vyššího záporáka/problému byla uspokojivým vyústěním.

Druhak, protože tyhle prvky nejsou dostatečně propojené s motivy a příběhem hlavní postavy, takže čtenář není dostatečně emocionálně investován. Tohle umělé nastavování nevychází z chování ani potřeb postav, ale spíše z potřeby příběh ještě o něco prodloužit. To pak většinou vyústí v plytký konec, který za příběhem udělá nelichotivou tečku.  

My v tuhle chvíli vlastně ani nevíme, kdo je náš záporák, nebo co konkrétně je ten problém. Prostě víme, že příběhový leviathan byl zraněn a že Tommy ho chce v nějakém světě podstaty věcí vyléčit. Ani on sám neví, jak to udělá, nebo kam se vlastně snaží dostat. Tohle je strašně abstraktní zasazení, která nemá pro čtenáře dostatečný spád.

Poslední zásadnější chybou svazku je pro mě nudný fillerový příběh o zhmotnělých zombie příbězích. Nezajímala mě v tom příběhu jediná postava a to je pak docela problém číst s napětím. V Luciferovi šly Careymu fillery mnohem lépe. Možná je to dané i tím, že hlavní linie byla v Luciferovi hodně silná, takže fillery působily jako určitý oddech od velkých událostí a zamyšlení nad tím, jak ovlivňují světy okolo. U série Mezi řádky bohužel hlavní linie tak silná není, proto fillery působí... no, jen jako fillery.

Carey pořád ví, jak postavit příběh, aby dával smysl. Jak pracovat s vyprávěním v komiksovém médiu a s Peterem Grossem jsou už sehraní. Hází na čtenáře jeden literární odkaz za druhým a dialogy jsou někdy úžasně zábavné. Ale co mu prošlo v Luciferovi (umělé natahování zápletky), tady začíná být hodně nepříjemně znát.

Příště nás čeká crossover s Mýty, což může být zábavné, ale nečekám, že to nějak zásadně posune hlavní zápletku, a pak už zbývají jen poslední dva díly. Trochu se začínám bát, že Mezi řádky nebudou jednou z těch sérií, kde si čtenář řekne: “To už skončilo? Já ale chci víc!” Ale spíše budou tou: “Díky bohu, že už to skončilo.”

Verdikt

Osmý svazek série Mezi řádky pro mě představoval zklamání. Jasně, máme tu pořád zajímavý mix fantasy prvků, spoustu literárních odkazů a vtipné dialogy. V tom Carey pořád válí. Bohužel už ale nemůžu odhlédnout od zásadnějších storytellingových nedostatků kvůli kterým příběh působí, že se plácá na místě a že se postavy chovají jako kartonové figurky otročící zápletce. Je paradox, že série, která se zabývá podstatou příběhů a vyprávění, začíná trpět právě nenaplněním zásadních vypravěčských principů.

Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší komiksové nakladatelství v ČR. CREW vydává více než sto komiksových knih ročně, a je tak největším nakladatelstvím specializovaným na komiksy v České republice. Misí nakladatelství je vydávat světové komiksy česky. Kromě mangy, nebo titulů od DC Comics, Marvel, Image či Dark Horse, se nakladatelství zaměřuje i na evropský komiks, a to prostřednictví edice Mistrovská díla evropského komiksu.

O autorovi

Morzael
Morzael

Na ComixZone hrdě zastávám funkci šéfredaktora. Na komiksy nemám vyloženě vyhraněný vkus, mám rád každé kvalitní dílo. Nejraději mám ovšem asi temnější horrorové a fantasy příběhy, rád si ale přečtu i dobrý noir. Své místo v mém srdci mají také superhrdinské komiksy, které rád čtu kvůli jejich poselství, o kterém pak s oblibou spekuluji a snažím se tyto myšlenky následně sumarizovat v mých zamyšleních.

Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Článek týdne

Avengers 01: Poslední návštěva

Avengers 01: Poslední návštěva

Najdete nás na Facebooku