Proč pro mě byla bitva o Zimohrad zklamáním

3. května 2019 Morzael Diskuze (2)
Proč pro mě byla bitva o Zimohrad zklamáním

Fanoušci se po osmi letech dočkali. Finální bitva s Nočním králem, jeho nemrtvým drakem a hordami zombie měla svoji premiéru z neděle na pondělí. Ale to už určitě stejně víte. Většina reakcí od fanoušků byla spíše pozitivní s výjimkou stěžování na příliš tmavé scény a díl byl obecně celkem dobře přijatý. Bohužel já osobně jsem byl z bitvy velmi zklamaný a tmavé scény považuji za ten nejmenší problém.

Knihy Dobrovský

Jak moje zklamání během týdne kulminovalo, napadlo mě se z toho vypsat. Druhým důvodem tohoto článku pak je snaha si to sám pro sebe urovnat a zkusit nějak shrnout konkrétní věci, kvůli kterým mi po bitvě zůstala jen hořká pachuť. Logicky proto následují SPOILERY!!!

Hned na úvod říkám, že tu nikoho nechci obracet na svou víru a přesvědčovat vás, že ten díl byl špatný a že ho máte nenávidět. To fakt ne. Pokud se vám bitva o Zimohrad líbila, je to naprosto v pořádku a snad vám to i závidím. Nabízím tu pouze jinou perspektivu člověka s hlubokým zájmem o příběhy a jejich fungování.

Osobně jsem se na ten díl hrozně těšil. Tyhle pocity jsem naposledy zažil před poslední knížkou Harryho Pottera. Příběh, který milujete, se po letech budování chystá vyřešit jednu z nejzajímavějších zápletek. Epická bitva ve světě, kde nikdo není v bezpečí a každá chyba je nemilosrdně potrestána, působila děsivě úžasně. Říkám to hlavně proto, abych vyvrátil zdání, že jsem se vyloženě chystal ten díl zkritizovat. Naopak. Málem jsem kvůli němu nedospal.

Když jsem díl ale dokoukal, připadal jsem si zklamaný a vlastně podvedený.

Tenhle subjektivní pocit mám samozřejmě opřený o důvody, ke kterým se hned dostanu, ale už jen tohle je samo o sobě velké selhání ze strany scénáristů. Znamená to totiž, že zápletka nebyla završena proporciálně nastaveným očekáváním. Už tady se můžeme názory rozcházet, protože se určitě liší očekávání u lidí, kteří sledují GoT od prvních dílů, seriál viděli několikrát a těšili se 8 let, od lidí, kteří to viděli všechno najednou teprve před pár týdny, a všech mezi tím.

Velká očekávání a nastavená pravidla

Takže, čím jsem byl vlastně zklamaný? Jak už jsem psal, Hra o trůny se od začátku prezentuje jako svět, kde nikdo není v bezpečí. Kde je každá chyba potrestána. Kde nic není, jak se zdá a každá mince má dvě strany (kromě tebe Ramsay, ty navždycky zůstaneš jenom prvotřídním psychopatem). Kde pravidla tradičních fantasy příběhů a vlastně i tradičních stylů vyprávění neplatí.

To jsou ta úvodně nastavená očekávání a přesně ty důvody, proč si Hru o trůny tolik lidí zamilovalo a proč nás bavilo sledovat seriál, který nám pravidelně zabíjel oblíbené postavy. Tohle kouzlo se začalo pomalu vytrácet od páté série a během sedmé série už zmizelo definitivně. Nejvíc se to ale projevilo až v bitvě o Zimohrad. Teď konkrétně.

Úvodním příjezdem Rudé kněžky a jejím očarováním mečů Dothraků podpořené epickou hudbou začala bitva dost slibně. Hype level 999. Hned vzápětí ale následoval první WTF moment. Jízda se rozjela. Prostě dopředu. Prostě do tmy. Někam, kde asi tušili hordu bezpočtu nemrtvých.

Hele, já nejsem zrovna Sun Tzu a jediná jízda, které jsem kdy velel, byla digitální. I tak ale vím, že takhle se jízda nepoužívá. Jízda má nepřítele skřípnout, rozprášit nebo napadnout z boku. Ne vyrazit čelem proti násobné přesile a neznámým podmínkám v nulové viditelnosti.

Připočtěte skutečnost, že bojujete proti nepříteli, který si může vaše padlé oživit do vlastních řad a musíte proto dvakrát zvažovat i obětování vlastních pluků za účelem většího vítězství. K obléhacím strojům, zbytečné formaci Neposkvrněných PŘED barikádami, absenci salvy lučišníků ze zdí Zimohradu je už zbytečné se vyjadřovat.

Divák chytřejší než postavy

Co se samotné bitvy týče, mrzí pak už hlavně absence nějakého esa ze strany obránců. Pamatujete, jak Tyrion zapálil zátoku při Stannisově útoku? Pamatujete, jak Noční hlídka spustila po Zdi “kosu” na lezoucí Divoké? Pamatujete, jak Lannisteři vyklidili svůj domov a skřípli tam celou armádu Neposkvrněných?

Tyhle brilantní strategické twisty byly jednou z domén seriálu a divák vždy zíral, protože to prostě nečekal. Co ale měli obránci Zimohradu? Příkop, co museli navíc zapálit pomocí kouzel. Sakra, vau. Jako příkop prima, ale co jako? I kdyby jim to nemrtví nevyřešili tím, že jich prostě pár obětovali, aby si z nich udělali most (což je zajímavé, že jejich mrtvoly najednou nehořely), tak by tam prostě maximálně jen pár hodin postáli a pak pokračovali.

Kdyby byla bitva o Zimohrad hlavně zdržovací, než přijedou za úsvitu posily, dávalo by to smysl. Pak by opravdu zapálení příkopu bylo malým vítězstvím, které mělo obráncům získat ten drahocenný čas. Nic takového tu ale neplatí, proto pro mě tento story beat “malého vítězství” emocionálně nerezonoval, což je škoda.

Strategie obránců tedy zklamání. A to je první z problémů. Pokud i vás jako diváka napadnou lepší způsoby, jak pracovat s obranou, najednou už obráncům fandíte o trochu méně, protože nemáte pocit, že by si vítězství zasloužili svojí taktikou.

Stejně tak si většina diváků po vyslovení věty “v kryptě budou v bezpečí” klepala na čelo, jakej idiot by poslal civilisty do krypty, když bojují proti nepříteli, který oživuje mrtvé. Na Zimohradě byl Tyrion, Varys, Davos, Sansa (prej nejchytřejší člověk, kterýho Arya zná), Sam, do hajzlu, to fakt nikoho z největší armády světa nenapadlo, že to je stupidní nápad? Fakt nikoho? Opět, když je divák chytřejší než postavy, je něco špatně.

A nejhorší je, že to šlo krásně využít. Starkové mohli být nuceni vykopat a spálit své předky na hromadě jako nuzáky, aby uchránili své poddané. Mohla to být krásně emotivní scéna, kde naši obránci přinesli první oběť ještě než bitva vůbec začne. Ale místo toho dostaneme prvoplánovou vyvražďovačku v kryptě, kterou stejně všechny hlavní postavy přežijou, takže tam byla prostě jen uměle nacpaná za účelem napětí.

Drama umřelo s Nočním králem

Přeskočím teď úplně na závěr ke scéně, kde Arya zabila epického arcibosse, který byl obávaný několik tisíciletí. Ve výsledku bych s tím až takový problém neměl, KDYBY to ale bylo postavené jinak.

Kdyby si Theon počkal, až k němu Night King dojde, odhodlaný bránit Brana do poslední chvíle a v momentě, kdy by byl nepřítel rozptýlený jejich bojem, ideálně za asistence Brana (cywe i kdyby mu jen poslal vrány do ksichtu), by mu Arya skočila do zad, bych to vnímal dost jinak.

Jednak by Theonova smrt nepůsobila ve výsledku trapně zbytečně a uměle hrdinsky, ale trochu s hořkou pachutí, že ho vlastně Arya využila jako rozptýlení (ta šedá morální zóna, která je pro seriál tak typická). Druhak by to nevypadalo, že Arya prakticky vyřešila Night Kinga v souboji jeden na jednoho. Což si jako fakt nemyslím, že po třech semestrech u Muže bez tváře by byla tak ultimátní ninja.

Ale dobře, dejme tomu, že tam chtěli tu dokonale vypjatou scénu za úžasné hudby (žádná ironie, fakt to bylo silné), kde si Night King došel až k Branovi. Člověk by teda čekal, že je tam ta scéna z nějakého důvodu. Že mu řekne něco strašně hlubokýho, symbolickýho, něco, co z celé zápletky Bílých chodců udělá ohromný twist, na jaký jsme u GoT zvyklí. Sakra, stačilo by mi něco ve smyslu: “Kruh se zase uzavřel.” Ale nakonec nic. Fakt nic.

Night King umírá s celou armádou a zůstává generickým záporákem ve stylu “chci zničit svět, protože jsem zlej”, veškerá mystika kolem jeho motivací, totožnosti, symbolů, co po sobě nechával, války s Pánem světla, další Rudých kněžích po světě, Zdi atd. prostě vyšuměla, aniž by mě jako diváka, který čekal 8 let, uspokojila dostatečným množství odpovědí. Nedostal jsem nic. Jen generickou zápletku hordy nemrtvých a hrdinných obránců života.

A cena? Jasně, Daeny ztratila prakticky celou armádu, ale tu divák neobrečí. Tu divák necítí. Cenou byl pro diváka Beric, Theon a Jorah. To z toho hlavní postavy vyšly dost lacino. Kdyby Arya umřela zároveň s Night Kingem, byla by to uspokojivá cena. Jedna z nejoblíbenějších postav umře, aby zachránila svět? To jde. Je to smutný, ale to je fér. To by opodstatňovalo její schopnosti. (Mimochodem, příklad, jak se to dělá dobře, nám teď válcuje rekordy tržeb v kině.)

Jenže Arya to přežila a já nevidím jediný důvod, proč by teď neměla odjet do Kings Landing a neoddělat Eurona a Cersei a trapně nevyřešit i druhou největší zápletku seriálu. Ona je už v tuhle chvíli asi nejlepší bojovník Westerosu, který se umí navíc mistrovsky plížit a měnit podobu.

To je mimochodem jeden z největších problémů špatně napsaných fantasy, což se stává hlavně ve fanfikci nebo začínajícím autorům. Napíšou moc silnou postavu a nedokážou jí vymyslet dostatečně napínavou zápletku, aby ji udrželi v šachu. Koho baví sledovat postavy, co všechno vyřeší, protože svět, ve kterém existují, na ně vlastně nedokáže reagovat?

Opět to mohlo být vyřešeno tím, že Arya umře spolu s Night Kingem a status quo by byl obnoven, zároveň by ta bitva měla ohromnou emocionální váhu. Mrk, mrk, Avengers.

Potřeby příběhu ustoupily potřebám diváka

Jenže to je právě ten problém. Všechny tyhle věci, co by třeba byly trochu kontroverzní, ale posunuly by příběh zpátky k jeho napínavým začátkům, jsou nahrazeny fan servisem. Je strašně vidět, jak scénáristi opatrně našlapují kolem hlavních postav, aby si nenaštvali diváky. Příběh lifrují věcmi, které divák chce vidět, ale ne které příběh potřebuje.

Tím se už dostávám k závěru. Poslední věcí, o které chci mluvi, je zachraňování hlavních postav náhodou/štěstím a scénáristickými berličkami. To je věc, kterou ve fikci úplně nenávidím. Dokonce jsem po letech zjistil, že na to existuje nepsané storytellingové pravidlo: “Náhodu můžeš použít kdykoliv, abys postavy dostal do maléru, ale nikdy abys je z něj dostal.”

Konkrétně: Jon Snow je v jednom záběru doslova obklopen amárdou mrtvých, aby v dalším záběru vesele utíkal pryč. Daeny spadne z draka uprostřed pláně za nepřátelskými hordami (Po tom, co si stupidně málem nechá zabít draka. Opět hloupost, která nakonec nebyla potrestána, protože drak přežije.) a hele, kdo tam je - Jorah. Jorah, který mimochodem přežije jako jediný z celé jízdy Dothraků. Kolem Sama probíhají mrtví, kteří doteď skákali po všem živém, jen brečící Sam je nějak nezajímá.

Obecně platí, že dobrý příběh se organicky vyvíjí chováním postav, špatný se vyvíjí uměle, aby postavy někam dotlačil a ohýbá se kvůli postavám. Můžeme si to ukázat na výše zmíněném příkladu Sama, který neumí moc bojovat a psychicky se zhroutil. Bylo by proto buď logické, že ho teda nemrtví zabijou, nebo že se někde schová. Třeba pod hromadou mrtvol. To by mi dávalo smysl, to bych akceptoval, že ze všech lidí zrovna on patří mezi hrstku, co přežila.

Tohle totiž chci od příběhů. Hlavní postavy, které přežívají, protože jsou dost vynalézavé, chytré, vycvičené, odvážné, atd. Nechci hlavní postavy, které přežijí jenom proto, že jsou hlavní postavy.

Ve zkratce - dobrý příběh je organický, špatný je umělý. A takový já mám pocit z bitvy o Zimohrad - umělý, nastavený. Přitom právě ty dobré příběhy s námi zůstávají dlouho po shlédnutí/přečtení. Vracíme se k nim opakovaně a baví nás celý život.

Ty umělé za chvíli zapomeneme, protože není důvod se k nim vracet. Posloužily k našemu jednorázovému pobavení a tím to končí. O to víc mě mrzí, že já osobně k nim řadím i bitvu o Zimohrad, kterou vůbec nemám chuť si pouštět znovu. Hrozně moc jsem chtěl, aby vznikla další bitva, kterou budu řadit mezi svoje filmově nejoblíbenější vedle Lotra, Království nebeského nebo Gladiatora. To se bohužel nestalo.

Závěrem

Jinak tohle opravdu není o tom, že hledám tvrdou logiku ve fantasy příběhu. Na začátku každého příběhu uzavírá vypravěč s divákem nepsanou dohodu. Já jako divák přistoupím na tvoje pravidla (draci, magie, nemrtví), ty jako vypravěč mi dodáš dostatečně uvěřitelný příběh (lidské postavy, smysluplná zápletka, skutečné emoce). Tato dohoda za mě bohužel dodržena nebyla.

Samozřejmě nad GoT hůl nelámu a třeba v dalších dílech dostanu odpovědi na otázky, co mi byly odepřeny tady. Pak se mi třeba dojem z epizody značně narovná. Nějak o tom ale pochybuji.

Takže abych to shrnul. Proč pro mě byla The Long Night zklamáním? Nenaplněná očekávání nastavená 8 roky vyprávěním a budováním světa, který má být nemilosrdný a nepředvídatelný. Až příliš nelogických věcí a scénáristické berličky ve prospěch hlavních postav. Pocit umělosti a nastavenosti celé bitvy. Pocit nezaslouženého vítězství.

O autorovi

Morzael
Morzael

Na ComixZone hrdě zastávám funkci šéfredaktora. Na komiksy nemám vyloženě vyhraněný vkus, mám rád každé kvalitní dílo. Nejraději mám ovšem asi temnější horrorové a fantasy příběhy, rád si ale přečtu i dobrý noir. Své místo v mém srdci mají také superhrdinské komiksy, které rád čtu kvůli jejich poselství, o kterém pak s oblibou spekuluji a snažím se tyto myšlenky následně sumarizovat v mých zamyšleních.

Poslední příspěvky v diskuzi

Kinimod7 Offline
Kinimod7 11/05/2019 (11. května 2019)
Celkově s dílem spokojenost, jen pár věcí bylo trochu mimo. Ta jízda byla i pro mne zkamáním, očekával jsem útok z boku, na druhou stranu Dothrakové asi nejsou stratégové, nájezd na nepřítele je jejich způsob boje. Musí se jim ale nechat zabití pár obrů, při záběru na...
Mouchal Offline
Mouchal 04/05/2019 (4. května 2019)
Skvělý článek! Nemůžu než nesouhlasit takřka ve všech bodech. Musím sice říct, že mě tato epizoda bavila, ale ta přemíra nelogičností, plot armor, zabití NK bez nějakého osvětlení motivací, loreu, ničeho, podivných střihů atd atd celkový dojem zabila. A GoT se z...
Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Článek týdne

Co čekat od nový Černý palice?

Co čekat od nový Černý palice?

Najdete nás na Facebooku