Živí mrtví 28: Neodvratný osud

Kdo sleduje náš web pravidelně, tak jistě ví, že má slova jsou s touto sérií spjata již mnoho dílů. V superlativech tu mluvím v podstatě každou recenzi. Sérii řadím mezi top3 věci, které u nás pravidelně vycházejí (vycházeli). A po dočtení každého čísla hned vyhlížím vydání následujícího dílu. Tohle je totiž série, kterou bych dokázal číst tak, jak je někdo schopný sledovat každý den seriál Ulice.

Nicméně i tak vyhlížím, kdy se to zlomí, kdy mě série přestane bavit, kdy autor nedokáže přinést již nic nového, překvapivého a moje nadšení bude díl od dílu klesat. Přeci jenom stejný autor i jedné série již 168 dílů (pokud bych vzal současný stav v originále, tak již 189 dílů!). Zatím to vypadá, že taková situace je v nedohlednu.

Možná spoiler, ale říct to musím. Tenhle díl je především o jedné smrti, který zahýbá s celým světem TWD. No řekněte sami, kolikrát má sám autor potřebu napsat dopis na rozloučenou nějaké postavě? Ano, skutečně tu Robert Kirkman vložil své rozloučení přímo doprostřed knihy. A to už je něco.

A ona skutečně byla tato smrt dost emotivní a většinu čtenářů musí zasáhnout přímo. Těžko říct, jestli se to dalo či nedalo čekat. Přeci jen tu již zemřelo tolik (i hlavních) postav, že si nemůžeme být jistí u nikoho. Což je možná i trochu důvod, proč ta smrt není až tak moc emotivní, ač se o to autor snaží, seč mu síly stačí.

My jsme si totiž u této série na smrt tak moc zvykly, že si jen spustíme dvě tři slzičky a od dalšího čísla pojedeme na novo. A to je nejspíš i pocit, jaký mají samotné postavy, které v Živých mrtvých vystupují. Ano, je to velká ztráta, ale další ráno musíme bojovat a žít dál.

Zajímavé je i to, jak tato “velká“ smrt upozadila ty další tragédie. Je tu totiž ještě jeden zásadnější skon, který rozdá trochu jiné karty, ale v té záplavě emocí je posunuta na druhou kolej.

Když nad tím tak přemýšlím, tak ta smrt byla vlastně úplně obyčejná (na poměry série) a docela dost i zbytečná. Ano, menší heroismus tu je, ale takový ten klasický. A ono je to vlastně správně, takový je svět TWD, nespravedlivý a vlastně ve spoustě ohledů i spravedlivý. Nikdo nemá své místo jisté a smrt čeká na každého. To se snažil Kirkman trochu přenést i na reálný svět, že smrt je něco spravedlivého (ač je často velmi hořká pro pozůstalé), co čeká všechny (bohužel vyměřený čas už je trochu něco jiného).

Tenhle díl se do mě zakousl poměrně hluboko a emocionálně se mnou docela zacloumal. Ani ne tak z důvodu, že bych přišel o svou oblíbenou postavu (nebyla to moje nejoblíbenější postava a navíc dost často vyhledávám knihy či komiksy, kde je odpravování hlavních postav poměrně běžné), ale především tím, jak jsem se nad vším, co souvisí se smrtí a umíráním zamyslel. Ve svém věku mám již zkušenost s takovými situacemi a tento díl mi kupodivu pomohl opět zavzpomínat.