Znáte Stevena Seagala? Určitě ano, tedy alespoň ti starší z nás. Mladším čtenářům tohle jméno moc neřekne, ale nám se tu zrodil takový DCčkový Seagal, kterým je Oliver Queen.
Steven Seagal, akční hrdina, jenž pomocí jeho rukou, které jsou aikidem léta kované smrtící zbraně, rozseká své soky, stromy, upíry i atomové rakety. Kdysi to byla sice hvězda, dnes ale upadl a stejně bych to viděl i s druhým Rebirthovaným Green Arrowem.
První díl byl výborný a já ho označil ze nejlepší komiks první vlny Znovuzrození. Green Arrowa jsem nikdy předtím moc nemusel a četl jsem ho velmi nerad, jenomže přišel Rebirth a já si ho užil. Byl to opravdu moc dobrý akční komiks, který se svým způsobem separoval od té tuctové pachuti světa DC, šel si svou vlastní cestou a i přesto bylo cítit, že v pozadí ten DC vesmír prostě je a je tam vidět zrovna ta jeho lepší část.
Jenomže stejně jako Steven Seagal, i Oliver Queen se propadl a místo dobrého pokračování tu máme úplně odlišný komiks, ve kterém prostě Green Arrow střílí šípy stejně jako Steven Seagal máchá rukama a krájí jednoho dařbujána za druhým.
Začátek svazku přitom vypadá slibně. Děj šel prvních pár sešitů stejným směrem, ale i tak bylo cítit, že scénář pořád lapá po dechu a nějak se to celé nemůže rozjet. Takhle to jde pořád dále a vy za půlkou svazku vnímáte, že scénář ztratil dech už úplně a tak se děj komiksu velmi pomalu plíží ke svému konci.
Minulý svazek mi dopřál pocit, že i taková mainstreamem načichlá postava může být originální a její příběh vám může dopřát nepoznané, hodně mě totiž překvapil a hlavně zaujal. Podruhé se to ale prostě nepovedlo, protože scénář se naprosto propadl a přínáší jen průměr, na který narazíte téměř všude. Zápletka je naprosto jednoduchá a narozdíl od scénáře prvního svazku, nenabízí nic víc, než vyvrcholení.
V příběhu nenajdete žádné překvapení, žádný velký zvrat a nenarazíte na nic, co by s vámi otřáslo. Komiks je prostě velmi plochý, což je obrovská škoda, protože první díl ukázal, že i tahle postava může být pojata z větší perspektivy.
Těší mě ale, že kresba si standard drží. Pořád jde o velmi hezky nakreslený komiks, ve kterém je dle mého obrovský kus moderního stylu, který byl sice k vidění již dříve, ale až nyní začíná být vnímán. Kdo má rád různá videoherní témata, jistě vidí to samé co já. Byrne sice pořád maluje takovou tu moderní superhrdinskou klasiku, jejiž kořeny jsou již pevně zapuštěny, nicméně je Byrne v mnoha aspektech kresby rozdílný.
Tento strom se rozvětvil mnoha směry a ačkoliv byla kdysi Byrneho větev ta tenčí, za několik posledních let tento Irský rodák namaloval hodně a tak pomalu ale jistě začíná být silnou větví, která je jasně viditelná a tak i více vnímaná. Je to talent aktuálního komiksového dění.
Druhý Green Arrow mě zklamal. Síla příběhu a zajímavost děje hodně klesla. Nejde sice o žádný propadák, protože kniha pořád nabízí průměrné čtení, které v rámci svazku čtenáře může uspokojit. Už to ale není ten trhák, po kterém všichni sáhnout. Nyní se jedná o průměrnou klasiku, kterou u téhle postavy najdete v jakémkoliv jiném jeho komiksu.