Fatale 02: Ďábelská záležitost

Myslím, že snad každý komiksák věděl, že je jen otázkou času, kdy se někdo odhodlá tuhle Brubakerovu pecku vydat na tuzemském trhu. Je tedy příhodné zmínit, že tuhle situaci rozlouskl BB/art, který první díl vydal minulý rok.

Byla to pecka a já mohu za celou redakci prohlásit, že je legendární Brubakerovo dílo opravdu tak skvělé, jak o tom mnoho znás slýchalo. Moc dlouho tedy netrvalo, a díky úspěšnosti prvního dílu i touze čtenářů po dílu druhém, nám BB/art dopřává další svazek, který již nějakou dobu můžete nalézt u vašich knihkupců.

První díl byl opravdu báječný a od nás dostal maximální hodnocení. Těžko uvěřit, že Brubaker může udržet laťku tak vysoko a ještě těžší bude ji ještě někam dále posunout. S touhle skepsí jsem tedy otevíral druhý svazek, který hned od začátku dával jasně najevo, že laťku udrží, ale rozhodně ji nikam dále neposune.

Není to ale chyba, protože už to, že Brubaker opět dokázal, jak skvělý je scénárista, a že má každou jeho práci velmi dobře promyšlenou. Brubaker jednoznačně skvěle pokračuje a nejenom že děj posouvá dál, ale také příběh pojímá malinko jinak, než v prvním díle. Čtenář tedy nemůže mít pocit, že by četl to samé v bledě modrém.

Kniha je trochu méně vleklá a v mnoha pasážích hodně přímočará. Ubylo onoho mysteriózna a když už tam je, i tak jasně a zřetelně vidíte onen Lovecraftovský nádech, který ono ponuré krimi mění ve velmi atmosferickou hororovou detektivku.

Onoho mysteriózna už bylo předtím dost málo, a nyní je ho tam ještě méně. Příběh hned od začátku servíruje spíš detektivnější pokračování, jenž láká vychytralou zápletkou, která zaměstná vaši mysl. Zásadně příběhu pomáhá právě kresba, kterou Sean Phillips zvládá bravůrně. 

Ryzí noirový zážitek totiž podrhuje hra s černou ve stylu Mignoly a Stenbecka, což jsou osobnosti, které temně lazené příběhy zvládají skvěle a které v tomhle díle můžete poznávat, protože tu nějaké jejich díla vychází. Tuhle podobnost tedy určitě vidí každý, kdo tyhle autory zná, no a ten kdo je zná, tak jistě ví, jak moc je jejich kresba klíčová v celkovém dojmu z celého svazku.

V tomhle duchu vnímám i Phillipsovu kresbu, protože si nedokážu komiksovou lahůdku Fatale představit jinak namalovanou. Vizuál pasuje po všech stranách a perfektně tedy doplňuje ke všemu, co Ed Brubaker napíše. K jeho detektivkám prostě taková kresba sedí a důkazem je například i Gotham Central, který s Ruckou píše. Tam sice kreslí Michael Lark, ale jeho kresba je velmi podobná právě té Phillipsově, jen s tím rozdílem, že nepoužívá tolik černé, ale to jen proto, že ztvárňuje akční detektivku a né noir, tak jako Phillips.