Deadpool 6: Prvotní hřích

Já se osobně vždy na nového Deadpoola těším a Duggano-Posehnův run považuji za to nejlepší, co Deadpool může nabídnout. Těch důvodů je víc. Zaprvé mi sedí jejich humor, který není vždy tak do očí bijící, jak se na první pohled může zdát, občas musí čtenář znát popkulturní souvislosti, popřípadě historii komiksu (v parodiích na retro komiksy), postav či styly autorů. 

Další je pak to, že se autorům skvěle daří pracovat s Deadpoolem i jako postavou, která má emoce. Tenhle díl je toho nádherným příkladem. Zabijáka bez skrupulí tu dávají do velmi složité emocionální situace, kdy se zdaleka nemůže ohlížet jen na sebe. A to teď nemluvím jen o jeho dceři. Je to pak hodně zajímavé sledovat v kontrastu s tím humorem, převelikým násilím, potoky krve a různými prasárničky. 

Upřímně mi tenhle díl přišel snad nejnásilnější. Krve tu je, že by se řezník nedořezal. Toho násilí bylo možná už fakt ažaž, přeci jen jsme pořád na poli mainstreamového komiksu. Navíc tu to násilí pořád vyznívá jako hrozná sranda, což občas přemýšlím, jak moc dobře to je u komiksu, který nejspíš žerou nejvíc především náctiletý. Ale moralista nejsem, takže ať si to řeší jiní. Více škoda pak je, že některé emocionální a silné okamžiky jsou jakoby upozaděny, respektive tolik nevyzní.

No a třetí silnou disciplínou tohoto tvůrčího týmu je, jak dokáží pokaždé přijít s nějakým originální prostředím, scénkou, zápletkou, postavou, prostě čímkoliv. Tentokrát se sice vracejí upíři, ale zapojení Dazzler je parádní. Do toho vlastně Deadpool řeší úplně něco jiného (rodinné záležitosti), pak je tu velmi fajn linka s Prestonovou.

Ale co je úplný vrchol knihy? Možná se již budu opakovat, ale za mě opět vyhrálo retro číslo. To je skutečně neskutečně výborná parodie na devadesátkové komiksy. Kdo MÁ NAČTENO toto období a zná jeho neduhy, ten si bude vyloženě mlaskat. Já zažil největší výbuch ve chvíli, kdy jsem poprvé viděl Sabretootha, naprostá paráda. Vlastně tak přemýšlím, že by tenhle styl unesl celou vlastní sérii.

Trochu si budu muset poplivnout na kresbu, která mi přijde nejslabší, jaká u této série byla. Jednoduše mi nesedla, všechno je hodně krvavé, postavy mají obličeje jak z modelíny, navíc kresba nemá ani nějak zvlášť osobitý styl, který bych z fleku poznal. Když převezme Koblish poslední sešit (ač se jedná o retro parodii), hned moje srdce poskočilo blahem. 

Komu se do teď tahle série nelíbila, tak nejspíš s tímto číslem zlom opravdu nepřijde. Naopak si možná někteří řeknou, že už toho bylo dost, že to vlastně není už ani vtipné. Možná to je i pravda, ale já si myslím, že hlavní sílou tohoto čísla je, jak ukazuje i netradiční Wadovu stránku, což není úplná novinka, ale tentokrát se mi to zdálo opravdu nejsilnější. Uvidíme, co bude dál.