Usagi Yojimbo 28: Rudý škorpion

Ano, vidíte správně, jedná se již o 28. díl série. Nevím, proč mám takovou zálibu v sebemrskačství a vybírám si samé dlouhé série... Tentokrát se ústřední téma točí, jak z názvu vyplývá, kolem gangu Červeného škorpióna, který v místním kraji škodí, jak se dá. Kradou, vraždí, vydírají, však to znáte. 

Nejdřív jsem si říkal, zase to samé téma? Zlý gang či skupina chlápků s katanami, kterým se Usagi musí postavit a zatočit s nimi? Vždyť se to neustále opakuje... Pak jsem se do toho nějak začetl a vlastně mi to vůbec nevadilo. I když je ústřední motiv hodně podobný těm, které se vyskytovaly v minulých dílech, tak se zde opět vyskytují drobnosti, které jsou jiné. Například dvojitý odhalení či Usagiho vypuštění souboje. Navíc závěrečné dvě strany mě vyloženě nadchly, zaujaly, no prostě dostaly do kolen.

Kniha je tradičně rozdělena do několika povídek. Každá je něčím originální, každá přináší nějaký střípek japonské kultury a kdo se o ní zajímá, ten si bude opět mlaskat blahem. Nu a všechny postupně směřují k té závěrečné, ve které vrcholí střet s Červeným škorpiónem. 

První povídka Taiko je takové melodrama, kde se místní výrobce bubnů snaží vyrobit obří buben, díky kterému by přivolal déšť (samozřejmě díky Bohům), čímž by zachránil zdejší rolníky. Nicméně je ohrožován gangem, což je práce pro Usagiho. Další kapitola je taková vtipnější povídka, ve které se objevuje oblíbená Kitsune, což našemu samurajovi pomotá hlavu. Návrat pána sov je tajemný příběh o záhadném poutníkovi, který je předzvěstí smrti a hlavně je skvělým bojovníkem. 

Jak jsem říkal, vše směřuje do velkého finále, kde odhalujeme (takový lehce detektivní příběh) to, kdo stojí za Červeným škorpiónem. Věřte, že překvapení bude. Už jsem to psal, ale napíši to ještě jednou. Ze začátku jsem měl pocit, že se vracím v kruhu, že opět čteme něco, co tu už bylo, ale Sakai nám předhodil opět něco tak zvláštně kouzelného, že zážitek byl opět výjimečný.

Usagi je pro mě zvláštně odpočinkové, ale zároveň i vzdělávací čtivo. Odpočinkové v tom, že se velmi dobře čte, nemusí se příliš soustředit, užíváte si souboje, plynulé vyprávění a kouzelnou pohádkovost. Navíc Yojimbo je velmi dobrá a sympatická postava. Vzdělávací zase v tom, že se dozvídám opravdu značné množství informací a zajímavostí o Japonsku, jeho kultuře a historii. Tomu navíc pomáhá i závěrečné shrnutí od autora samotného.

Asi se nejedná o úplný vrchol série, ale určitě se jedná o zlepšení oproti posledním dvěma dílům. Tahle kniha mi konečně ukázala, za co dostal ten chlapík Eisnery. Je trochu škoda, že nemám pocit toho, že by se za posledních několik dílu celá série posouvala v hlavním příběhu. Už ani nevím, jestli tu vůbec nějaký hlavní příběh je. Na druhou stranu každá jednotlivá povídka přináší něco zajímavého a především se výborně čte. Otázka tedy zní: Je potřeba nějaký hlavní příběh?