Strážci galaxie/New X-men: Soud s Jean Greyovou

All-New X-Men jsem nečetl, tudíž nevím, jaká je jejich skutečná kvalita. Zato Strážce galaxie od Bendise tu díky Crew už nějaký prostor dostali. Tato kniha přímo navazuje na jejich předchozí dobrodružství, kdy si to Star-Lord rozházel nejen u Thanose, ale i u svého otce, mocného diktátora. A jelikož se nejedná o žádnou speciální sérii, ale dvě klasické on-going série, tak předpokládám, že i sešity s X-Meny navazují na jejich předchozí příběhy.

Na scéně se objevují mladí X-Meni, kteří přišli z minulosti do současnosti (klasická sestava - Cyclopse, Iceman, Beast, Jean Greyová, Angel). To, že se objevila i Jean trochu pocuchá nervy mocným v Galaxii, především říši Shiar. A tak se Gladiator rozhodne Jean unést a soudit ji dle své vůle. Moc ho netrápí, jestli tato Jean je taky Phoenix a je tudíž vina. To se samozřejmě nelíbí Quillovi a jeho partě, kteří se do toho také přimíchají. Navíc nechybí ani papá Quill.

Takhle, řeknu to upřímně, příběh není úplná pecka, která vás uzemní. Vlastně se jedná o takovou tu klasickou vomajdu s vinou/nevinou, kdy se rozhořívá konflikt, osvobozuje se zajatec, probíhají souboje... Nic, co bychom v podobné verzi již někde jinde neviděli. Navíc, kdo nezná aspoň trochu vesmírné poměry u Marvelu, může být lehce zmaten, kdo s kým, jak a proč. Ale zase takový guláš to není.

Nicméně se to celé velmi dobře četlo. Má to spád, jasný vývoj, však víte - expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa - to tu všechno je. Navíc je to celé zaobalené do hávu vesmírného Marvelu, jsou tu Strážci (sympaťáci na entou) a X-Meni (no dobře, tenhle původní tým mi nikdy moc nevoněl, ale jejich novější verze je o něco lepší). Co mě ovšem bavilo nejvíc, byl Star-Lordův otec. Tohle je parádní postava. Jeho zákeřnost, pletichy, vyvolávání konfliktů, však sami uvidíte.

Ano, máte pravdu, Bendis měl daleko silnější léta, ale nemohu říct, že bych od něj četl něco, u čeho bych se nehorázně nudil či by mě to znechutilo zážitek. Tohle je průměrný DOBRÝ crossover, od kterého dostanete to, co se asi tak nějak dá čekat. Je to přímočaré, nepřekvapující, ale zábavné, na jedno čtení prostě dobré.

Kresba se nese v podobném duchu, baví, ale neunáší. Immonen s Pichelliovou celkem sedli do noty, možná schválně, každopádně styl mají celkem podobný. Ale kdybych si musel vybrat, tak zvolím Saru, jejíž kresba mě bavila víc. Pochválit musím především práci s panely, která je na celé kresbě nejoriginálnější. Barvy jsou na mě možná až moc barevné.