Mé aktuální čtení #34: Jenny Finn

2. března 2018 jardoom Diskuze (0) 4 palce
Mé aktuální čtení #34: Jenny Finn

To, že mám rád Mikea Mignolu ví asi každý, kdo čte mé recenze. Důkazem toho je například skutečnost, že v posledních deseti číslech této rubriky se tento autor objevil celkem pět krát.

Dnes bych chtěl mluvit o minisérii, která mi o sobě nedovolila napsat ani čárku, dokud jsem ji nedočetl celou, takže jsem bedlivě sledoval release date každého dílu a Valentýn byl ten osudový, protože vyšel díl čtvrtý, tedy poslední.

Viktoriánská Anglie mě vždy fascinovala. Nevím jestli romantickou dobou plnou dvoření a tajné lásky, nebo naopak ohavnostmi a krutostmi, které vyplňují historii tohoto období vraždami. Přesně tohle je něco, co přesně vystihla minisérie jménem Jenny Finn.

Příběh Mikea Mignoly a Troye Nixeyeho je o dívce jménem Jenny Finn, která není až tak lidská, jak se zdá. Ulice starého Londýna jsou útočištěm sériového vraha a navíc Londýn postihne nákaza, jenž mění lidi v chapadlovité ubožáky a vše má nějakou spojitost s Jenny. Jak je Jenny spojená se vší tou ohavností se v komiksu snaží objasnit hlavní postava jménem Joseph.

Jaká tedy série je? Rozhodně né taková, jakou jsem ji čekal. Vlastně ani nevím, co jsem očekával, ale věděl jsem, že to bude temné, atmosferické a depresivní čtení. Věděl jsem, že to bude prostě Mignolovské. Takové to asi i bylo, ale zdaleka to nebylo tak dechberoucí, jako většina autorových prací.

Tohle nebyl vůbec tak dobrý komiks, jaký běžně Mignola píše. Dokonce bych řekl, že to byla jedna z jeho nejhorších prací vůbec. Jsou zde všechny prvky, které tak rád využívá. Je zde kopa Lovecrafta, což nejspíš čekal každý.Jsou zde velmi výrazné Viktoriánské prvky, Spiritismus a pseudověda.

To vše tak nějak od autora čekáte, nicméně atmosféra, vykreslené scenérie i dobová zasazenost je snad to jedinné, co hodnotím kladně. Problém totiž vidím v postavách. Nestalo se mi snad nikdy, že bych neuměl přilnout k charakterům, které Mignola využívá.

Nyní bylo vše ploché, bezduché, v ničem jsem neviděl špetku hloubky a vlastně mi to nepřišlo vůbec zajímavé. Většinou umím už po prvním sešitu vycítit, zda se mi komiks či série bude líbit. Zde jsem od začátku nemohl uvěřit, že čtu něco od mého milovaného Mignoly.

Podobný si je totiž jen v prvních, které využívá a myslím tím například právě Lovecrafta, Gotický horor či steampunk. Zbytek, jako by vůbec nebyl jeho prací. Mohu jen soudit do jaké míry je scénář ovlivněn Mikem, ale mám pocit, že jen jeho kostra a možná právě výše zmíněné prvky, které jsou mu vlastní.

Zbytek jako by byla práce Troye Nixeyeho, který na scénáři spolupracoval a hlavně komiks ilustroval. Kresba nebyla špatná, byla zvláštní ale vlastně celkem padnoucí. Lovecraft lépe vypadá v podání kreslířského stylu Mignoly, ale tohle je věc, na kterou odpoví každý čtenář jinak.

Kresba díky stylu Nixeyeho není až tak temná, protože Troy nepoužívá tolik černé a stínů. Nicméně temnější vizuál tomu dodal Dave Steward, který opět obstaral coloring a ponořil tak komiks do tmy a šera. Nixey ale perfektně zachytil ohavnost, jeho linka záměrně deformuje každou tvář a on navíc všechny postavy kreslí odporně kypré, životem strhané a občas až umučené.

Verdikt

Tak hořké zklamání jsem nikdy nezažil. Nicméně určitě doporučuji si udělat vlastní obrázek, protože tohle je opravdu dost rozporuplné dílo. Ti co Mignolu moc nemusí zde možná najdou zalíbení a ti co jej uctívají, stejně jako já, možná najdou důkaz toho, že nic není dokonalé.

4/10

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 4 palce
RATing autora 24.8%

To se libí - spiderbat, TonyT, Morzael, Juraj Vojtek

O autorovi

jardoom
jardoom

Lidé nechápou, proč v dnešní době čtu knihy. Smějí se mi, že nežiji svůj život a hledím na cár papíru. Jenomže neví, že to dělám proto, abych během svého života stihl prožít životy tisíců.

Sdílet článek

Článek týdne

Batman: Můj temný princ

Batman: Můj temný princ

Najdete nás na Facebooku