Temnými hvozdy

23. října 2017 Morzael Diskuze (0)
Temnými hvozdy

Jedním z letošních milých překvapení Comics Centra byla kniha od kanadské autorky Emily Carroll - Temnými hvozdy. Nejedná se totiž o komiks z lístku specialit dvou klasických vydavatelů, u kterých Comics Centrum vybírá nejčastěji, tedy Dark Horse a IDW. Místo toho vsadili na solitéra mimo velká komiksová vydavatelství, nicméně stále ze svého oblíbeného žánrového spektra, a sice hororových příběhů.

Knihy Dobrovský

Žánr:

Horror

Příběh:

Svazek je sbírkou pěti příběhů, které vám tu pro jejich krátkost nechci příliš spoilerovat. Jsou v něm duchové, příšery z nejhlubších koutů temných jeskyní a další bytosti, o kterých byste se ani neodvážili přemýšlet v černotě podzimních večerů.

O komiksu:

Temnými hvozdy jsem měl v merku už delší dobu. Mohl za to hlavně ten Eisner (za nejlepší reprint), co má na kontě, a zajímavá kresba, která má v sobě něco přitažlivého hned na první pohled. Comics Centru proto děkuji, že mi tu tuhle pecku vydali a ušetřili starosti při shánění originální verze.

Teď ale přímo ke knize. Temnými hvozdy bych shrnul asi jako sbírku zatraceně znepokojivých příběhů. Místo úvodu nebo předmluvy vás autorka rovnou zaujme historkou, ne, pocitem ze svého dětství, který známe nejspíš všichni. Je to ten strach, co by se stalo, kdybyste ve tmě vystrčili nohu nebo ruku z postele.

Většina z nás, dospělých cyniků, ví, že nic, ale všichni máme vzadu v hlavě ten ustrašený hlásek, který nám říká: Co kdyby… A právě na tomhle vlezlém neurčitém pocitu je postavena celá sbírka.

Pokud máte rádi hororové příběhy napříč různými médii, tak nejspíš víte, že komiks to má nejtěžší. Když čtenář koutkem oka vidí, i kdyby nechtěl, co následuje, musíte s pocitem šokování a překvapení operovat velmi šalamounsky. Emily Carrollová ho používá jen velmi málo a to většinou v závěru příběhu. Místo něj sází hlavně na ten pocit plíživé hrůzy a skrytého nebezpečí, který se táhne a stupňuje v každém příběhu.

Při čtení svazku jsem měl neodbytný pocit déjá vu. Příběhy jsou nepopiratelně inspirované klasickými dětskými pohádkami školy bratří Grimmů nebo třeba příběhem o Modrovousovi. Zažil jsem u nich proto zvláštní exkurz do doby mého dětství, kdy jsem poslouchal pohádky nahrané na kazetě.

Nejradši jsem měl právě ty temné, hororové. Nebo třeba sbírku pohádek od Oscara Wilda - Šťastný princ a jiné pohádky. Při pomyšlení na kontrast s těmi vykastrovanými, korektními a bezzubými pohádkami, na které koukají dnešní děti, se musím pousmát.

Ano, Temnými hvozdy mají s těmi hororovými pohádkami hodně společného, ale nedovolil bych si je označit sbírkou pohádek nebo komiksem pro děti. Pohádky totiž musí mít šťastný konec nebo alespoň výchovnou pointu a ta tu chybí. Ona nejen, že tu chybí, ale navíc po sobě nechává děsivou prázdnotu, která podněcuje to nejhorší z vaší vlastní představivosti. Geniální.

Je to, jako kdybyste byli jedné zimní noc sami v domě a venku byste uslyšeli podezřelý zvuk. Otevřeli byste dveře a…. nic. Sice tam není nebezpečí, kterého byste se mohli přímo bát, jako ve filmových lekačkách a slasher filmech, ale vaše představivost vás začne užírat zaživa. A to je pocit, který všichni dobře známe. Komiks má proto spíš velmi blízko ke klasickým baladám, obzvlášť ten jeden veršovaný příběh, a hlavně pak k Erbenově Kytici.

Samotná kresba balancuje mezi hororovou a jednoduchou pohádkovou. Postavy jsou roztomilé a některé scenérie nádherně barevné, ale cosi na nich je špatně. Ta chladnost a strnulost v pozadí, ta osamělost není vůbec nepodobná pocitům z Kubrickova Osvícení. I v případě, kdy je autorka explicitní a své příšery vyjeví, se nejedná vůbec o uklidňující pohled, naopak.

Podle mého názoru tu máme řemeslně jeden z nejlepších hororových komiksů, který byl kdy nakreslen. Autorka umí využít přednosti média a slabinám se chytře vyhýbá. Ten Eisner je rozhodně na místě. Jediné, co bych vytkl, je občas až moc hravé umístění panelů a lettering, který kazí atmosféru. To se stalo ale jen na pár místech, takže nic, co by vám celkový dojem kazilo.

Verdikt

Temnými hvozdy je bez debat ukázka toho, jak se má horor v komiksu dělat. Emily Carroll umí pracovat se stupňujícím se napětím a plížívím pocitem hrůzy. Její atmosferická kresba působí na první pohled pohádkově, ale volbou barev, kompozice a práce s panely dokáže vytvořit tíživou a mrazivou atmosféru. Otevřené konce některých příběhů pak jen podtrhují celkový dojem z příběhů. Přirovnání ke Kytici je rozhodně na místě. Za mě jeden z nejlepších komiksových hororů, které se mi dostaly do ruky.

Comics centrum
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Comics Centrum, které vzniklo v roce 2003 a zaměřuje se především na tisk komiksů pro dospělé. Do svého tisku si vybírá ty nejzajímavější a nejúspěšnější světové komiksy. Mimo to vydalo v roce 2007 v České republice první knihu o dějinách světového komiksu. Je naším úplně prvním partnerem a my mu velmi děkujeme za spolupráci.

O autorovi

Morzael
Morzael

Na ComixZone hrdě zastávám funkci šéfredaktora. Na komiksy nemám vyloženě vyhraněný vkus, mám rád každé kvalitní dílo. Nejraději mám ovšem asi temnější horrorové a fantasy příběhy, rád si ale přečtu i dobrý noir. Své místo v mém srdci mají také superhrdinské komiksy, které rád čtu kvůli jejich poselství, o kterém pak s oblibou spekuluji a snažím se tyto myšlenky následně sumarizovat v mých zamyšleních.

Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Článek týdne

Žoldnéř I. Kult svatého ohně

Žoldnéř I. Kult svatého ohně

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku