Nejmocnější hrdinové Marvelu 028: Iron Fist

Nejdřív ovšem musí čtenář spolknout další retro na úvod. Tenhle sešit jsem četl již minimálně dvakrát, takže jsem si říkal, že ho jen tak prolétnu, ale pak jsem se do něj znovu začetl a přesvědčil se, že Gil Kane je vynikající kreslíř a Roy Thomas dokáže napsat poutavé a originální příběhy. Roy je Leeho škola, přehršle nápadů a málo času, takže u něj je to s kvalitou jako na houpačce, ovšem tenhle Iron Fist patří mezi to nejlepší, co jsem od něj četl.

Retro bylo fajn, ale tenhle komiks stojí za to především díky příběhu Poslední příběh. Už díky obálce jsem byl nesmírně natěšený. Vlastně si nevybavuji, kdy naposledy mě tak bavilo si prohlížet samotné obálky, tohle jsou totiž přesně ty kousky, které si fanoušek s chutí pověsí na zeď a kochá se jimi, krásná práce. 

Pootočme list. Příběh začíná historicky, flashbackem, kterých se v knize objevuje několik. Je to proto, že tento komiks je především o představení významu a mytologie kolem Iron Fista. Postupně tedy poznává několik Železných pěstí, které se objevovali napříč historií. Do toho se objevuje samotný Danny, který se musí potýkat s Hydrou, která se rozhodla převzít jeho společnost. Navíc se tu objevuje Steel Serpent, který nejenže spolupracuje s Hydrou, ale zároveň stojí za tajemnou Jeřábí matkou, která je jednou z vládců Sedmi nebeských měst...

Prostě do toho skáčeme celkem po hlavě, postupně se sice rozklíčovává mytologie kolem Iron Fista, Kun Lunu či právě Sedmi nebeských měst, ale jelikož jsou Brubaker a Fraction mistři svého řemesla a s příběhem si pohrávají, tak to na nás samozřejmě všechno nevybalí v pouhých šesti sešitech.

Ovšem to, co jsem dostal v těchto šesti sešitech, to byl majstrštyk a vynikající práce s chytlavým příběhem, neustálým napětím, dech beroucí akcí a výborným využitím fantasy prvků a východní mytologie. Tohle je totiž dalším komiks, který dokázal vzít postavu, která se moc autorům nedařila napsat ideálně, a definovat jí tak, aby byla přitažlivá nejen pro masy fanoušků, ale i čtenáře, kteří preferují výbornou práci.

Celé to má jistý noirový nádech, což je vzhledem k tomu, že to psal Brubaker, nepřekvapující. Tu temnotu a záhadnost podporuje samozřejmě i výborná kresba Davida Aji. Lehce vybledlé barvy, jednoduchá, ale efektivní práce s panely a osobitý styl posouvají tuhle kresbu mezi to nejlepší.

Když má člověk pocit, že chce ještě nášup, tak to mluví za vše. Kdybych měl vybrat pouze 5 komiksů ze současných dílů NHM, tak tenhle by byl jeden z nich.