Disney Zlatá klasika - Romano Scarpa

Don Rosa je totiž fenomén, jehož překonává snad jen Carl Barks, takže pokud se pokusíme Scarpu s ním hned ze začátku srovnávat, může nám to dost zkazit celý zážitek ze čtení. Ale jelikož se jedná o stejný komplet, tak se tomu ani já nevyhnu.

Tentokrát nás čekaly daleko delší příběhy než v první knize. Romano Scarpa se totiž zaměřuje na epické příběhy, s dlouhým vývojem a příběhovými zvraty. Mě osobně tento formát vyhovuje více, já se rád začtu, vžiju do daného příběhu a rád postupně poodhaluji, což mi autor v tomto díle poskytl mírou vrchovatou. 

V první kapitole je příběh o Kačerech (Skrblík, Donald a kačeří bratři). Skrblík se pustí do podnikání ve fazolovém průmyslu, kdy se snaží převzít a vydělat na firmě, kterou založili Rafani. Do toho připočtěte nějaké Babylonské záhady, krach Skrblíka a postupné odhalování pravdy. V druhém příběhu nás poprvé čekal Mickey Mouse. Dílo na mě působili mnohem jednodušeji, pro mladší čtenáře (tentokrát je to fakt až moc dětské) a celkově mě nebavilo jako Kačeří příběhy. Mickey Mouse tu je v roli detektiva a rozplétá záhadu okolo zločineckého gangu. 

Nakonec se vracíme (zaplať pánbůh) opět ke Kačerům. Skrblík se dal na jiné podnikání, tentokrát koupil firmu na sardinky v oleji, jelikož si koupil ptáčka, který jí jen půlku čerstvé sardinky týdně... No, prostě má továrnu na sardinky, ale bez sardinek, a tak Kačeři musí vyřešit, kde vezmou sardinky. Pak tu je ještě nějaký Bludný Skot (asi každému došla inspirace v Bludném Holanďanovi), ale o tom si již musíte přečíst sami.

Za mě určitě vítězí třetí díl, který mi přišel nejchytřejší, našel jsem si v něm nějaké odkazů na různé filmy či mytologie a asi se nejvíce podobá stylu, jakým píše Rosa - chytrost, čtivost, zajímavé odkazy, celková hravost a práce se čtenáři. Nejslabší mi přišel Mickey, který, jak jsem již říkal, působí na můj vkus už moc dětsky, což způsobuje především samotná postava, příběh totiž jinak nebyl vůbec špatný.

Styl psaní Scarpy je o něco jednoduší než je tomu u Rosy, na druhou stranu má epičtější příběhy s delším vývojem, několika zvraty a delším vývojem charakterů. K charakterům bych ještě dodal, že se autor vůbec nebojí přetočit zaběhnuté vlastnosti postav a tak ze Strýčka Skrblíka udělá místy citlivou duši nebo z Rafanů chytré a přemýšlivé podnikatele. Já osobně to kvituji. Opět se zde vyskytují spoustu různých popkulturních odkazů, ať už na filmy, pověsti či známé postavy. 

Kresba mi přišla možná i lepší než v první knize, přeci jen je Scarpa větší profesionál, na druhou stranu tomu chybí ta hravost, ty hádanky, prostě nápad. Je to více taková ta strojová práce, ovšem kvalitní. Není zde sice tolik detailů, na druhou stranu tu autor využívá filmové efekty, postavy mají výborně zvládnuté emoce a díky tomu působí živěji.

Ač je zpracování tohoto kompletu minimálně diskutabilní, musím přiznat, že v druhé knize se nakladatelství zlepšilo a překlepy či chyby v překladu jsem nenašel (i když rozpixelovaný obrázek si neodpustili). Někomu sice bude pořád vadit méně kvalitní papír, či trochu menší formát, já ovšem hlavně oceňuji doprovodný text, který nám výborně ukazuje a poodkrývá, jak takový kolos, jakým je Disney, v jistých oborech funguje.

Až budu jednou svému potomkovi dávat jeho první komiks, Zlatá klasika bude nejspíš jasná volba (což mi připomíná, že budu potřebovat druhé výtisky).