Dobrodružství Jeronýma Moucherota

3. července 2017 Radek Bouřil Diskuze (1) 1 palec
Dobrodružství Jeronýma Moucherota

Dobrodružství Jeronýma Moucherota je dalším dílem crewní supersérie, Mistrovská Díla Evropského Komiksu. Tenhle francouzskej satyrickej a bláznivej výtvor Vás překvapí ještě v ten moment, než knihu otevřete. Scénář i kresbu má totiž na triku François Boucq a nikoli Alejandro Jodorowsky. Ze třinácti dílů seriálu MDEK má Alejandro svůj autorskej podpis rovnou na čtyřech svazcích. 

Máme tu transcendentního Bílého Lámu, výpravnou Kastu Metabaronů, ještě víc transcendentního Incala a nesmim zapomenout na opulentní Borgiu. Modří už jistě vědí, že si pánové Litoš s Pavlovským udělaj do pažby i pátej zářez, když ještě tenhle rok vydaj Technokněží. Ne, že bych měl pana Jodorowskyho plný zuby, ale vždycky se strašně těšim na to, až zase potkám někoho jinýho.

Asi první, co si kde o Jeronýmovi přečtete je poklona autorovi za krásné surreálnédílo. Ale co to ten surrealismus vlastně je žejo. Je to uměleckej směr, kterej ovlivňoval v meziválečnym období téměř všechny umělecký sféry. Brettona a Préverta na poli literatury, Ernsta, Magrittea a Dalího jako malíře nebo právě Dalího kámoše Luise Aragona ve filmový tvorbě.

Surrealismus se definuje jako naprosto svobodný, automatický a nekontrolovaný uchopování myšlenek. Pak si dal surrealismus trochu pauzu a úřaduje až s příchodem New Age, které šlo ruku v ruce s rozmachem užívání LSD, což není až zas tak překvapivý. Překvapivý je právě spíš použití podobných mechanismů v devadesátých letech, kdy je surrealismus víceméně passé.

Když už jsem zmínil právě Jodorowskyho, tak musím uznat, že některé momenty světa Incalu mají až dalíovský nádech (třeba smrťácký velrybí lodě v Kastě Metabaronů) a Boucq teda není úplně výjimka nostalgicky oprašující zašlý umělecký styl. 

Svět Jeronýma Moucherota je nejen světem surreálným, ale také světem alegorickým, plným metafor. Doma na záchodě jsem si zapomněl slovník cizích slov, tak se pro teď spokojíme s tímhle popiskem. Duchaplná metafora města jako betonové džungle, kterou s oblibou už desetiletí používají mizerní pisálkové, v podání Boucqeho nabírá konkrétní obrysy.

V tomto případě spíš zelenější obrysy. O liány, exotické květiny, vzrostlé stromy, zvířata s lidskými vlastnostmi (např. vyndanej mega gorilák, kerej doma mlátí svojí ženckou – mega gorilu) i o lidi s vlastnostmi zvířecími (např. pankáči jako ptáci squatující v neupravených částech džungle a starající se o své pestrobarevné vejce) tu není nouze a náš hrdina Jeroným Moucherot je pojišťovacím agentem – dravcem.

Popravdě málokerá literární postava mi byla tak protivná, jako právě Jeroným Moucherot. Pokud jsem správně autora pochopil, tak je jen velmi dobře, že mě Jeroným nepřitahuje. Pokud má být život a dobrodružství pana Moucherota sarkastickým vypořádáním se se škrobeným, upjatým a neupřímným světem maloměšťáka, tak by nebylo moc dobrý, kdybych se v Jeronýmovi dokázal najít já sám.

Naštěstí sdílím všeobecnou averzi vůči obchodním cestujícím, obchodníkům vůbec a dalším podobnejm šmejdům a i díky tomu mi nabíhá husina z Moucherotova suverénního a přehnaně sebevědomýho přístupu nejen k projevům tak oblíbeného nepředvídatelna (jehož jsou Moucherot a jeho pojišťovací parťáci nesmiřitelným nepřítelem) ale taky k běžnejm životním situacím (uplně běžnejm, jako je třeba moment, kdy žralok, kerej Vám žije v tapetách a sežere Vaše hnusný dítě, dělá zvuk „puííítt“.)

Co ale naprosto přebije ten nepříjemnej pocit z nesympatickýho Moucherota je opravdu zvláštní smysl pro humor. Takovej ten typ absurdního humoru, kterej málokdo umí udělat tak, aby nebyl vulgární a přízemní. I když do takovejch pozic se celkem běžně Boucq dostává, nicméně na tomto vtip nestojí.

Nedávno sem, s touhle knihou v ruce, vyprávěl vo tom, jak to není ani tak blbý, že leccos jsem moc nepobral a že je to vlastně i svým způsobem hrozně chytrý. Načež to milý kamarád vzal, náhodně otevřel a přečetl Jeronýmovo zvolání „U všech robertků! Koukněte na ty napajedla!“

Verdikt

Dobrodužství Jeronýma Moucherota je podle mýho, mimo zmiňovaných děl Jodorowskyho, jistě tím lepším, co nám Crew skrze MDEK představila. Tak dobře jsem se od prvních dílů Goona u komiksu dlouho nepobavil. Jasně, jsou tam pasáže, který se koušou těžko (asi jsem během svýho studia filosofie nedával dostatečnej pozor), ale Boucqův talent na vykreslení skečovejch scének je naprosto dokonalej, takže se v problematice obsahu a formy neutopíte. Kresba je jedním slovem boží. Pro mě zatím kniha roku.

9/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 0.7%

To se libí - spiderbat

O autorovi

Radek Bouřil
Radek Bouřil

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Poslední příspěvky v diskuzi

TonyT Offline
TonyT 03/07/2017 (3. července 2017)
Jodorovsky sice v MDEKu vládne, nicméně faktem zůstává že je prostě a jednoduše dobrej, stejně tak jako Alan Moore nebo Neil Gaiman, takhle dlouhodobě kvalitních tvůrců zase tolik není. A nebýt MDEKu tak by u nás jinak asi sotva vyšel, takže buďme za to rádi, navíc už toho...