Will Eisner: velikán komiksu, kterého neznáme

13. června 2017 Radek Bouřil Diskuze (0)
Will Eisner: velikán komiksu, kterého neznáme

Takže komiks patří ještě mezi takzvaný nový média. No, moudří a ti, kteří četli McCloudův návod ke komiksu, vědí, že už tady to sekvenční umění nějakej pátek je. Současná podoba komiksu už kritéria nového média vlastně splňuje. I proto mě krapet překvapila zpráva, že zásadní autor 20. století William, pro kámoše Will, Eisner by v březnu oslavil 100 let a byla by velká škoda si zaprvé nepřihřát na tomhle významným jubileu vlastní polívčičku a zadruhé nepřiblížit tuhle ikonickou postavu čtenářům.

Knihy Dobrovský

V zemi medu a strdí o panu Eisnerovi nevíme téměř vůbec nic. Například Eisnerovo heslo na český wikipedii má škandální dva odstavce. V češtině všeho všudy vyšly knížky pouze dvě, takže našinec se s tímto komiksovým guru setká tak maximálně v nějakejch recenzích, kde uvádíme, že nějaká kniha získala třeba dvacet Eisnerů.

Od roku 1988 se na slavným Comic-Conu v San Diegu udílej Eisnerovy ceny (The Will Eisner Comic Industry Awards), který jsou něco jako komiksový Oscaři. Jasně, uznávanejch ocenění se tvůrcům dostane taky na Harvey Awards (Harveyho a Eisnerovo ocenění byly ještě předtím Kirbyho ceny, ty se po roce 87 rozdělily) nebo na britskejch Eagle Awards, ale tohle je opravdu to TOP. Ta analogie s Oscarama vlastně není tak úplně mimo mísu, protože někdy mi přijde, že tu hlavní cenu za nej autora berou lidi taky za zásluhy. Viz poslední ročník, kdy to dostal Jason Aaron aspoň za Muže hněvu, když předtím nebyl oceněn za Skalpy.

Tak a teď k věci…proč je Will Eisner důležitej i pro člověka, kterej se zrovna nejmenuje Allan Moore a nečeká na ocenění? Protože tohle je člověk, kterej jako jeden z prvních začal tvořit v rámci ucelených celků a jeho tvorba se od jistýho okamžiku vždy snažila naplňovat autorovi vlastní novelistické ambice. Will Eisner totiž jako první představil koncept i definici pojmu „grafický román“, který dnes běžně v onom původním slova smyslu používáme.

Tímhle souslovím označil svojí knížku Smlouva s Bohem z roku 78, kterou teď louskám v originále. Ilustruje život obyčejných lidí v brooklynských činžácích 30. let a ústřední postavou (byť je kniha složená ze čtyřech povídek) je Frimme Hersch, bohabojný a spravedlivý muž, kterýmu za odměnu za jeho dobrý život nechá Bůh umřít jeho dceru. Leccos mi z toho připomíná příběh Joba ze Starýho zákona.

Eisner měl takovej svůj zvláštní zvyk…rád se ke svejm knihám po letech vracel, upravoval a doplňoval samotný příběhy nebo rozepisoval předmluvy. A právě v posledním vydání Smlouvy s Bohem se poprvý přiznává, že postava Hersche je jeho vlastní. Eisnerovu dceru připravila v šestnácti letech o život leukémie. Jo, mimochodem, Netopejr v roce 2013 ohlásil, že tuhle pecku vydá. A vzhledem k tomu, že tohle nakladatelství je známo tím, jak dodržuje vlastní sliby, se toho asi už nedočkáme.

Je strašně těžký mluvit o někom, od koho jsem měl v ruce dvě věci, ale zase je nutný, o něm něco říct, když tak zásadně ovlivnil to literární a umělecký odvětví, který máme rádi. Tak rozhod jsem se jeho velikost ukázat prostřednictvím těch, s kterýma mám blízkou zkušenost. Pro mě osobně je největším důkazem Eisnerova obrovskýho vlivu na umělecký a literární svět to, že předmluvu k jeho poslední knížce Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců (Academia, 2008) mu napsal sám pan Umberto Eco. To je jako kdyby Stephen Hawking psal předmluvy k sci-fi knížkám.

Neil Gaiman se jednou v rozhovoru pro britskej Guardian zmínil o tom, že nebýt Eisnerova seriálu o maskovanym hrdinovi Spiritovi, možná by se na komiksy vybod, protože ho v mládí nic jinýho nebavilo. Asi jste si všimli, že v Sin City Franka Millera tu a tam trochu zaprší. Tak právě tenhle hutnej noirovej chcanec si Miller od Eisnera trochu vypůjčil. Taky aby ne, když byl Frank Willův učedník. Velkej Jack Kirby byl do světa komiksu uvedenej Eisnerovou firmou Eisner & Iger. Joe Kubert na začátku svý kariéry koloroval Spirita. Výčet scénáristů a výtvarníků, který těžili z práce Willa Eisnera, by na pár stránek vydal.

Když jsem poprvé viděl Eisnerův slavnej podpis, nemohl jsem si, jako tolik dalších, nevšimnout podobnosti s podpisem Walta Disneyho. Tu dobu jsem neměl moc ponětí, kdo to vůbec Will Eisner je, ale pamatoval jsem si, že jedna jeho knížka se jmenovala Žid Fagin. No a jak jsem si dal tyhle dvě a dvě dohromady (Eisnerův podpis vypadá jako Disneyho, Disney je známej jako velkej fanda Židů, Eisner psal něco o Židech…), tak jsem si ve svý hlavě vykonstruoval Eisnera jako člověka, kterej má názorově blízko k sympaťákovi Waltovi. Naštěstí jsem byl tak daleko od pravdy, jak jsem jen mohl bejt.

Na starý kolena totiž Will začal psát díla, který reflektujou jeho životní zkušenosti s odlišností etnickou a náboženskou. Eisner se narodil v Brooklynu židovským přistěhovalcům a překvapivě díky tomu, že byl Žid, dostával pěkný čoudy (asi jako všichni Židi, kdekoli a kdykoli). Jak už jsem uvedl prve, tak v češtině tu seženete knížky dvě. Netopejr v roce 2007 vydal již zmiňovanýho Žida Fagina. Postavu Fagina si ještě možná najdete ve svejch čtenářskejch denících ze základky.

Je to ten archetypální židovský padouch z Dickensova Olivera Twista, kterej šéfuje partě londýnskejch mini kapsářů. Eisner se tímhle, stejně jako ve Spiknutí, po svém vypořádává s předsudky a nenávistí vůči „vyvolenému národu“. Hodnotit však Eisnerovu tvorbu podle toho jediného, co v našem jazyce máme, by bylo velmi zavádějící. Obě knihy mi připadají spíše jako poslední psaní starého pána, ale nutno přiznat, že Eisner byl dycky popisovanej jako mistr melodramat.

Buď, jak buď, velikost Willa Eisnera je naprosto nepopiratelná a my v redakci se připojujeme a k příležitosti jeho nedožité stovky zvedáme číše a posíláme do nebíčka gratulaci a poděkování.

O autorovi

Radek Bouřil
Radek Bouřil

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Článek týdne

Batman / Želvy nindža II

Batman / Želvy nindža II

Najdete nás na Facebooku