Tokijský Ghúl 3

31. května 2017 Ikyy Diskuze (0) 1 palec
Tokijský Ghúl 3

Občas to prostě nejde. Do čtení třetího svazku Tokijského Ghúla jsem se musel nutit, jako do učení na zkoušky. Tak jak to nakonec dopadlo?

Na hodnocení mangy je problém to, že vychází relativně pravidelně a já jsem líné, prokrastinující prase, které řeší věci na poslední chvíli. Když do toho započteme ještě stěhování a zkouškové vyjde nám to, že recenze vychází v momentu, kdy se na náš trh dostává další svazek.

Čekal jsem, že po třech svazcích budu mít ucelený a relativně ustálený názor na mangu z pera Suie Išidy. Bohužel se názor a nějaké větší porozumění komiksu pořád nedostavilo.

Ghúlové jsou nám zase trošku více představeni, vidíme pohled „zlých“ inspektorů a někdo se nám zase porve a umře. Takhle by se dal shrnout třetí svazek. Samozřejmě se toho stane víc, pojďme si to tedy rozebrat.

Kaneki a Tóka pokračují v Kanekiho tréninku a rozhodují se něco udělat s tím, že je Hina v nebezpečí a v šoku. Nenapadne je nic jiného, než se převléct za studenty střední školy a jít nahlásit na hlavní policejní ústředí falešné stopy.

On by to byl vcelku dobrý plán, kdyby… Já nevím, tam poslali někoho jiného? Hned při začátku mi to nehrálo. Všichni jsou ve smrtelném nebezpečí. Ví o inspektorech, kteří po nich jdou a můžou je odhalit. Atmosféra působí hutně a drsně. A proto půjdeme nepříteli rovnou do chřtánu, aby se něco mohlo pokazit. Klasika.

Možná to zní jako moc velká kritika a jako prozrazení příběhu, ale tohle se stane během první a druhé kapitoly kdy následují dva oddělené souboje, které mají být hlavním lákadlem. A já zase musím použít citoslovce: meh.

Jelikož je manga komiks, střetávají se nám zde dva důležité prvky: kresba a scénář. Osobně scénář Tokijského Ghúla zatím moc nemusím. Jsou tu zajímavé myšlenky, které ale působí zvláštně, nedotaženě a nesedí mi to. Co se ovšem zlepšuje, tak je kresba.

Kresba je libová. Opravdu musím uznat, že jednotlivé panely působí impozantně. Autor má problém s plynulostí a přirozeným čtením, ale pokud se budeme dívat na jednotlivé panely jako na obrazy, potom máme velice hezké výsledky. Bohužel to stačí u ilustrací knih. Zde při akčních scénách je to stále nepřehledné, podivné a „až moc organické“.

Samozřejmě na vlastní interpretaci a dodělání si příběhu, není nic špatného. U komiksu jako média to je značně podporovaný prvek, zde to jde ovšem velice z tuha.

Kresba se zlepšila. Ale i tak lze pozorovat to, že určité postavy jsou vykresleny lépe, než jiné. S tím se dá počítat, ovšem anatomie rukou, noh a hlavy by měla vypadat pořád relativně stejně a konzistentně. Išida využívá hojně tmavého pozadí, stínování a pokud chce znázornit, nebo zvýraznit objekt, tak mu dá tlustější linku a zvýraznění je na světě.

Věřím, že kresba se bude svazek od svazku zlepšovat, ovšem pořád v ní nacházím nedostatky a hlavně mi přijde, že se autor kolikrát scénáristicky zahnal do rohu. Kdyby postava měla lehce jiné schopnosti, potom by souboj mohl působit lépe a to, že je něco jednodušeji nakresleno neznamená, že to je horší. Méně je někdy více.

Zpátky k příběhu. Nechci spoilerovat a vyzrazovat, ale máme zde, jak jsem zmiňoval, pohled Kaneiko a Tóky a potom zlých inspektorů, jejich jména si opravdu pamatovat nikdy nebudu. Jeden z možných důvodů je ten, že svazek má zvláštní uspořádání kapitol. Inspektoři se střetnou s našimi protagonisty a až po výsledném souboji následuje skoro celá kapitola flashbacku.

Proč až po souboji? Proč ne předtím? Abychom se mohli ztotožnit s postavami, přilnout k nim a daná eskalace by potom měla větší impakt. Samozřejmě tohle je nejjednodušší způsob použití flashbacků, je ale taky nejefektivnější. Tady zpětný flashback působí nepatřičně a narušuje chuť vědět co bude dál. Místo toho nám ukazuje něco, co už je nám v podstatě jedno.

Přál bych si, aby se mi série zalíbila a já z ní byl nadšen. Bohužel se to zatím nestalo. Neříkám, že Tokijský Ghúl je špatná manga. Spíš jen není manga pro mě. Přijde mi, že mix psychologických problémů a soubojů funguje tak napůl.

Uvidíme, kam se příběh posune příště, ale momentálně je mi to tak nějak jedno.  

 

Zlepšení kresby, nakousnutí dalších tajemství
Nezajímavé postavy, zvláštní panely, podivné rozhodování postav

Verdikt

Průměr a průměr. U čtení jsem netrpěl, ale nic mi neutkvělo v hlavě. Snad se to příště zlepší.

5/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 0.8%

To se libí - spiderbat

O autorovi

Ikyy
Ikyy

Mám rád surikaty.

Sdílet článek

Článek týdne

Skalpy 09: Zatni pěsti

Skalpy 09: Zatni pěsti

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku