Druhá kniha jede na stejné vlně jako ta první, takže nebudu chodit kolem horké kaše a pojďme se podívat kam se příběh o smrti legendárního detektiva posunul.
Příběh pokračuje prakticky tam, kde předchozí kniha skončila. Watson šel navštívit hrobku svého zesnulého přítele a odtamtud se vypravil do Francie, aby dále prozkoumal historii Holmesovy rodiny.
A tady přichází asi největší problém celého příběhu. Ten komiks se moc nesoustředí na Sherlocka Holmese. Ano občas dostaneme nějaký zajímavý střípek informací z jeho minulosti (jako kupříkladu, že byl velmi nadaný umělec a rád kreslil), jinak se to celé ale točí buď okolo Sherlockových rodičů a nebo ve větší míře kolem úplně cizích postav. Čekal bych že budeme očima doktora Watsona odkrývat minulost slavného detektiva a prostřednictvím jeho očí odkryjeme nějaké to zajímavé tajemství.
O to víc jsem byl ale ve finále překvapen, že mě ten komiks i tak velmi bavil. To má na svědomí hlavně precizní kresba, která vás dokonale vtáhne do děje. Stejně jako v první knize, tak i tady sledujeme více časových pásem a více postav. Watson pobíhá se svou ženou někde po Francii, nyní dospělý Wiggins hledá stopy ve starém dobrém Londýně a pak je tu minulost, která se soustředí převážně na Holmesovy rodiče.
Všechny tyto místa a časy dávají Cécilovi možnost, aby plně popustil uzdu svého talentu. Přítomnost je opět ponořena do depresivní šedé barvy, a minulost do té „optimističtější„ žluté. Cécil perfektně pracuje se scénářem, který mu byl předložen a nejednou se tak stane, že na jedné stránce sledujete dvě vyprávění na jednou. Kupříkladu při scéně v soudní síni sledujeme proces hlavně pomocí textu a mezitím ještě sledujeme (díky skvěle poskládaným panelům) dedukce, které mladý Wiggins provádí.
No a pak jsou tu ty epické scény, kde Cécil zobrazuje nějakou velkou plochu. Ať už se jedná o vojenskou nemocnici někde na území Krymské války, přístav plný lodí a lidí, nebo Trafalgarské náměstí na kterém se chystá poprava. Všechny tyto scény jsou skvěle vykreslené a dokázal jsem na ně koukat klidně několik minut.
Nechci vyloženě tvrdit že je druhá kniha lepší než ta první. Rozhodně na mě ale působí lépe. Možná za to může fakt že jsem nebyl zklamaný z vyzrazeného příběhu, nebo z faktu, že je zde více scén na které je radost pohledět. Rozhodně se ale těším na další díl, který se doufám bude trochu více soustředit na postavu podle které se kniha jmenuje.