Druhá kniha hřbitovní

6. dubna 2017 Morzael Diskuze (0) 1 palec
Druhá kniha hřbitovní

Comics Centrum bylo od začátku roku neuvěřitelně aktivní. Díky double menu edice Na přání se jim podařilo vydat pět komiksů, k tomu otevřeli novou prodejnu, ohlásili první díl sbírky Tomb Ridera, rozjeli kampaň na poslední díl Hellboyovi pekelné knižnice a ještě nám nadělili pokračování skvělé gaimanovky. Abychom jejich tempo srovnali, musíme poslední dobou psát téměř smršť recenzí a článků. I toto je jeden z nich. Pokračování příběhu o chlapci, kterého vychoval hřbitov.

Žánr:

Fantasy

Příběh:

Nik žil na hřbitově, kam až jeho paměť sahá, a bylo mu tam dobře. Bylo tam bezpečno, měl tam své kamarády, rodinu a svého tajemného učitele, Silase. Jenže roky nemilosrdně ubíhají a Nik dospívá. Jeho chuť po znalostech a po životě mimo bezpečné zdi hřbitova sílí. Dokonce ani před minulostí se nelze ukrývat věčně. Nik se tak bude muset postavit vrahovi svých rodičů a konečně i světu živých.

O komiksu:

Existuje mnoho důvodů, proč mám Neila Gaimana rád. Líbí se mi jeho příběhy, vystupování, rady a názory. Celkově ho řadím mezi své nejoblíbenější autory. Je ale i pár věcí, které mi už tak sympatické nejsou. Kromě jeho ženy je to hlavně potřeba převést každé své literární dílo do komiksového média. Obecně, jakmile dojde k adaptaci jakéhokoliv díla do jiného média, okamžitě vysvitnou otázky: “Proč?” a “Je to opravdu nutné?”

I u Knihy hřbitovní jsem si tyhle otázky položil a v rámci této recenze se na ně budu snažit odpovědět.

Příběh je vlastně předělávka Kiplingovi Knihy džunglí a tudíž je určen hlavně dětem. I když ne tak docela. Je tam i linka, která je naopak pochopitelná hlavně pro jejich rodiče. Gaiman si vzal Kiplingovu předlohu a její témata a solidně jim narouboval styl sobě vlastní. Je hodně zajímavé, jak lehký a úsměvný dokáže být příběh, který se odehrává na hřbitově mezi duchy a ghúly a jinými tvory noci. To fakt dokáže jen Gaiman.

Autorovo přebírání témat a příběhů svých předchůdců není vůbec nic neobvyklého. Dalo by se říct, že Gaiman na tom postavil svoji literární kariéru a je to jeden z důvodů, proč se mu někteří zdráhají uznat zásluhy za opravdovou originalitu. V První knize hřbitovní je například část s ghúlama přebraná skoro komplet od Lovecrafta. Gaiman tam jen zasadil své postavy a vyměnil role. Ve Snovém putování k neznámému Kadathu jsou to právě Noční zebouni, kdo hlavní postavu unáší a ghúlové ho zachrání. A takových inspirací je tam víc.

I když se to může zdát jako kritika autora, faktem je, že mi to vůbec nevadí. Gaiman s látkou umí pracovat dobře a obratně. Je to už zkrátka zkušení řemeslník. Vypsaný spisovatel, který si umí hrát se slovy, postavit příběh, neznít pateticky ani poučně a má smysl pro humor. K tomu má zvláštní dar vystihnout dětské postavy, jejich svět a uvažování. Jako otec má v tomhle asi dost zkušeností.

Právě role rodičovství je ta druhá vrstva příběhu, které vedle dospívání dítěte i hezky demonstruje tu nevyhnutelnou chvíli, kdy rodič musí nechat jít svého potomka vstříc světu. Gaiman sám říkal, že k napsání Knihy hřbitovní se chystal už dlouho, ale dostal se k tomu až po letech, ne proto, že tehdy ještě nebyl dobrý spisovatel, ale protože ještě nebyl otec.

Druhá kniha hřbitovní je tak hořkosladkým rozloučením s postavami, po kterém možná budete muset zatlačit slzu.

Co se týče otázky kvality adaptace, tak musím říct, že je to vlastně jedno. Je jedno, jestli budete číst tyto dva komiksy nebo knižní předlohu. Komiksy jsou tak dobře napsané a sestavené, že si opravdu nevzpomínám na nic, co by mi tam z knihy chybělo. Je to tedy ten vzácný případ, kdy tyhle dvě díla můžete postavit vedle sebe a dát mezi ně rovnítko.

Je to hlavně na vašich preferencích. Plusovým i rušivým elementem je pak kresba. Já si třeba představoval Nikovu adoptivní matku dost jinak, než byla v komiksu a to mi trochu kazilo zážitek ze čtení. Další věcí, která mi na kresbě vadila, byl Silas. To se ale týkalo hlavně První knihy. Zatímco v knižní předloze musíte vydedukovat, co je Silas vlastně zač z různých náznaků, v komiksu je to prostě upír podle šablony.

Na druhou stranu ale některé scény se Silasem byly mnohem děsivější, než v mé představivosti. Práce s panely je naprosto skvělá, autoři si s nimi vyloženě hráli a i výběr kreslířů si myslím dopadl výborně.

Hodně se mi líbila tlustá linka a docela popová kresba Davida Lafuenteho. K té teenage části, kdy Nik jde do školy to sedlo jako prdel na hrnec. Plus ta scéna se sny a nočními můrami byla úžasná!

Zato Scott Hampton mi přišlo, že se držel trochu zpátky. Jeho Lucifer se svojí surovou a místy až surreálnou kresbou mi sedl lépe. Je ale pravda, že tohle má být komiks určený hlavně dětem. Nemůžu mu tedy dávat za zlé, že krotil svoji fantazii a snažil se kreslit víc hezky, srozumitelně a barevně, než má ve zvyku.

No a závěr od mistra Russella je pak už třešničkou na dortu. Vypíchnout musím detaily a práci s pozadím, kdy studeně modrá barva postupně přechází do teplejších (živějších) barev, jak se hlavní postava vydává vstříc svému životu. Russell si neodpustil ani pomrkávačku v podobě lišky na jeho Lovce snů, kde si s Gaimanem střihli Sandmanovský příběh z Japonska.

Takže sečteno podtrženo: Proč vůbec vydávat Knihu hřbitovní jako komiks, bylo to opravdu nutné? Nutné to samozřejmě nebylo, ale vzhledem k tomu, že Gaiman umí s komiksem pracovat, k ruce dostal skvělé umělce a samotný příběh má spoustu vizuálně zajímavých prvků, tvorbu této adaptace rozhodně schvaluji.

Vzniklo prakticky rovnocenné dílo s předlohou a vy si tak můžete vybrat, jestli se rádi kocháte nádhernou vizuální stránkou, kterou vytvořil komiks, nebo dáte raději přednost vlastní fantazii a větší porci Gaimanovi práce se slovy.

Verdikt

Druhý díl Knihy hřbitovní je svižným a dojemným koncem příběhu o dospívání. Gaiman svoji knihu perfektně převedl do komiksového média a k ruce měl vynikající autory, kteří jeho vize ještě podtrhli svou kresbou. Obě knihy jsou tak důstojnou alternativou k literární předloze. Kniha hřbitovní je komiks, který si užijí děti i rodiče a vlastně všichni mezi tím. Díky Gaimanově humoru, postavám a práci s příběhem a atmosférou je tohle výborná fantasy jednohubka (první i druhý díl přečtete jedním dechem), kterou si budete (díky skvělému provedení od Comics Centra) chtít ozdobit knihovnu.

8/10
Comics centrum
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Comics Centrum, které vzniklo v roce 2003 a zaměřuje se především na tisk komiksů pro dospělé. Do svého tisku si vybírá ty nejzajímavější a nejúspěšnější světové komiksy. Mimo to vydalo v roce 2007 v České republice první knihu o dějinách světového komiksu. Je naším úplně prvním partnerem a my mu velmi děkujeme za spolupráci.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 17.0%

To se libí - jardoom

O autorovi

Morzael
Morzael

Na ComixZone hrdě zastávám funkci šéfredaktora. Na komiksy nemám vyloženě vyhraněný vkus, mám rád každé kvalitní dílo. Nejraději mám ovšem asi temnější horrorové a fantasy příběhy, rád si ale přečtu i dobrý noir. Své místo v mém srdci mají také superhrdinské komiksy, které rád čtu kvůli jejich poselství, o kterém pak s oblibou spekuluji a snažím se tyto myšlenky následně sumarizovat v mých zamyšleních.

Sdílet článek

Článek týdne

Nejmocnější hrdinové Marvelu 058: Jessica Jonesová

Nejmocnější hrdinové Marvelu 058: Jessica Jonesová

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku