Tokijský ghúl 02

7. března 2017 Ikyy Diskuze (0) 1 palec

Ghúlové v Japonsku, aneb problémy ghúlské společnosti

Tokijský ghúl 02

Ghúlové v Japonsku, aneb problémy ghúlské společnosti. Takhle by se dal krátce popsat nový díl Tokijského ghůla.

Tokijský Ghúl z pera Suie Išidy je zvláštní. Máme skupina konzumujících teenagerů a dospívajících, kteří milují drsnou, temnou a přehnaně gotickou atmosféru. Při pohledu a prolistováním knížky vše vypadá ponuře, temně a chaoticky. Myslím, že na první pohled to není zrovna skvělé renomé, ale vždy si má člověk dělat obrázek až po přečtení. Bohužel mé pocity jsou stále stejné i po přečtení.

Nebudu se zabývat hned příběhem, ale spíš se budu soustředit na něco, co v českých recenzích je opomíjeno; kresbu a strukturu samotného komiksu. I když se jedná o japonský komiks a ten většinou nebývá strukturován tolik, jako americký komiks, můžeme v něm najít jisté vzory…

Většina knihy je podána skrz detailní záběry na obličeje, či jiné části těl. Ono to má svůj účel. Omezení prostorů, zminimalizovaní detailů přidává na pocitu klaustrofobie a n nepříjemnosti. Intenzita se zvyšuje s každým přiblížením a atmosféra nám rádoby houstne.

Dřív jsem se nedíval na komiksy a zejména mangu technicky, ale s každým novým načteným kouskem si uvědomuji, že manze prochází strašlivé množství odborných vzorců, stylů a praktických postupů. On to není problém, nebo chyba – naopak to v některých případech funguje brilantně, ale zde mi něco k plynulému čtení, pochopení panelů vadilo, zejména u akčních scén.

Pravděpodobně jde o můj estetický a osobní problém, ale ony nepřetržité detaily jsou vcelku otravné bez jakéhokoliv vzoru a rytmu. Po pár kapitolách si oko zvykne, že následuje definující záběr a potom několik záběrů na obličeje s tím, že občas je kladen důraz na úsměv a jindy na krev.

V celku to funguje, jenže když přidáme k nepravidelnost panelů, přespříliš časté klaustrofobické záběry a příběh máme o obskurních postavách, jako jsou ghúlové a jejich svět, tak se nacházíme občas na strmé stezce dolů, která je temná, ale svislá a nezajímavá.

Důvod proč jsem s recenzí otálel asi měsíc je ten, že nevím co si o Tokijském Ghúlovi mám myslet. Četl jsem jej dvakrát a pokaždé jsem měl lehce jiný zážitek ze čtení. To samozřejmě nic nekazí, jen je nutno podotknout, že se čtení napodruhé nezlepšilo.

Příběh se nám točí kolem Kanekiho, který musí přijít na to, jak žít svůj bipolární život a jak neumřít, neodhalit se a přežít. Je zde velice hezky vysvětlena ghúlská integrace, co dělají pro přežití, jak se stravují atd. Vše je hezky polopaticky vysvětleno. Bohužel, žádná z postav mi nepřirostla k srdci. Ano, je to teprve druhá knížka, a i když je Kaneki sympaťák, tak to nestačí. Sui Išida zde popisuje psychiku a jeho vývoj jako by nevěděl co chce dělat.

Kaneki by měl být zdevastován, popírat svou existenci. Nebo naopak se vzchopit a přijmout svůj osud. To, jsme viděli v prvním dílu, i když jak je známo, tak postava potřebuje udělat víc, než se k něčemu odhodlá. Samozřejmě jde o lidský aspekt, ale zde mi to připadá nepřiměřené.

Představují se nám nové postavy. Jeden z nich, Uta, je sympatický, potetovaný, opiercingovaný ghúl, který dělá masky na schování ghúlské identity. Z pár stránek na kterých se vyskytuje je nejzajímavější postavou s osobitým charakterem, který se odlišuje od ostatních a hned se dá oblíbit.

Naopak při představení „záporáků“ je použit archetyp fanatických inkvizitorů, kteří vidí ghúly jako monstra. Ono, to dává smysl, ale už jsem unuděn tou lehkou předvídatelností. Máme zde ghúly, kteří z nepochopitelného důvodu mají nějaké své drápy, díky kterým můžou bojovat a mají speciální schopnosti. No a naproti nim zde jsou lidé, kteří jsou nadopováni něčím, co určitě nebude jen tak původu lidského. Mrk mrk na pokrytectví a využívání toho, proti čemu bojují.

 

Verdikt

Nemůžu říct, že by Tokijský Ghúl byl špatný. On jen prostě není pro mě. Zkuste to a uvidíte. První dvě knížky jsou dostatek, aby člověk pochopil co může čekat. Myslím, že třetí knížka bude definitivní, jestli se mi série bude nebo nebude líbit. Uvidíme. Těším se na pokračování. Bohužel ne kvůli příběhu, ale protože jsem zvědav, jak na něj zareaguju.

5/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 0.9%

To se libí - spiderbat

O autorovi

Ikyy
Ikyy

Mám rád surikaty.

Štítky - Crew - Ikyy - Manga

Sdílet článek

Článek týdne

Batman 07: Konec hry

Batman 07: Konec hry

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku