Nejmocnější hrdinové Marvelu 012: X-Men

První příběh, X-Men: Premiéra, nám převypráví origin skupiny kolem Charlese Xaviera. Tohle vždy považuji za velký risk, jelikož jsem nečetl moc převyprávěných původních příběhů, které by dosahovaly kvalit toho původního. Navíc jsme tu již podobný pokus s X-Meny měli v podobě První třídy, která byla vskutku téměř tragická.

Tentokrát se to ovšem povedlo mnohem lépe. Jedná se o velmi zdařilý způsob, jak představit původní příběh mladším čtenářům. Celé to má takový teenage nádech, takže očekávejte lehce arogantní postavy, spoustu trucování a takové to klasické chování „těch mladých“.

Vše je z pohledu Jean Greyové, která vstupuje do skupiny, kde jsou samý mladí mutanti (Iceman, Beast, Cyclops a Angel). Příběh funguje vyloženě jako představení postav, tudíž tu nějaká výrazná hlavní zápletka není, ale nebojte se, Magneta se dočkáme. Navíc naši mladí studenti brzy pochopí, že v tomto světě to nebudou mít (a já říkal, že to na další část knihy nijak nenavazuje?).

Kresba dotváří můj celkový pocit z knihy. Je to teenage. V podstatě bych kresbu přirovnal k nějakému kreslenému seriálu pro puberťáky, takový má totiž nádech. Ale i tak je velmi dobrá, detailní a taková uhlazená.

Určitě se nejedná o žádný zázrak, ale na druhou stranu je to zdařilé převyprávění originu pro novou generaci čtenářů X-Menů a takových originů opravdu moc není! Vše navíc svižně odsýpá, nechybí akce, emoční výlevy, ale i klasické problémy, které k mutantům neodmyslitelně patří.

OK, mladší čtenáři plesají, ale my starší jsme tu hlavně kvůli druhé části tohoto NHM. Už jen ten název vás navnadí – Co Bůh miloval, člověk zabil. Depresivní název, který hned nastíní, v jakém duchu se kniha ponese.

Pak otevřete první stranu a vše se vám potvrdí. Dvě děti jsou pronásledováni a nemilosrdně popraveni, samozřejmě se jedná o mutanty. V podstatě se jedná o klasickou x-menovskou zápletku, kdy se lidstvo postupně obrací proti mutantům a volá po jejich genocidě. Tentokrát má ovšem vše pod palcem náboženský fanatik, Wiliam Stryker. Je to skvělý řečník a umí strhnout davy, navíc má již velkou základnu fanatiků, kteří jsou ochotni udělat vše pro jeho sen – vyhubení všech mutantů.

Na příběhu je především skvělá ta atmosféra, která je maximálně depresivní, ale výborně reflektuje obecně to, jak se dokážou davy zblbnout a nechat se zfanatizovat. Někdy to dojde tak daleko, že jim přijde genocida jako něco samozřejmého a že jsou vlastně v právu. Samozřejmě, že autor hodně čerpá ze skutečného světa, kde to tak fungovalo, a bohužel funguje dodnes.

Jedná se o opravdu drsné čtivo (na poměry Marvelu velmi), jelikož hned na prvních stránkách jsou zavražděni děti (určitě znáte takové to – dítě a pes nesmí zemřít!), ale zároveň velmi chytré. Vlastně je tu vše, co dělá X-Meny tak silným komiksem a rozhodně není náhoda, že tento scénář napsal právě Chris Claremont.

Nerad bych opomenul i velmi zajímavou kresbu, která na mě působí dosti undergroundově, především díky velmi depresivním barvám, které jsou místy jakoby rozmazané a celá kresba působí lehce nepřehledně, jakoby nedokonale, nedotaženě, ale díky tomu je celková atmosféra ještě více umocněna a vy budete mít fakt depku.