Tokijský Ghúl 01

6. listopadu 2016 Ikyy Diskuze (0) 1 palec

Máš hlad?

Tokijský Ghúl 01

Byla doba, kdy jsem byl velký fanoušek mangy, anime a celkově jsem se více soustředil na východní tvorbu. Teď je situace jiná. Uplynulo pár let a já najednou nemám přečtenou každou novou mangu, netuším, jaké anime teď je zrovna in a krev se mi nehrne z hlavy dolů,  při pohledu na pěkně namalovanou slečnu s bujným poprsím. Priority se mění, ale občas je dobré si připomenout, co měl kdysi člověk rád.

Když jsem poprvé slyšel o sérii Tokijský Ghúl, bylo to v podobě anime, které před pár lety běželo v Japonsku a spousta lidí říkalo, že to nejlepší věc jakou kdy viděli. Cosplayeři měli co šít, rádoby otaku měli, na co koukat a já měl další věc, kterou jsem mohl v klidu ignorovat.

Skok o pár let do současnosti a najednou nám nakladatelství Crew přináší novou superznámou, populární mangu od autora Sui Išidy se jménem Tokijský Ghúl. Na anime už nekoukám, ale mangu si i teď rád přečtu. Tak se pojďme podívat, jak dopadl mega velký hit, který hýbe světem teenagerů po celém manga světě.

Hned při otevření mi byla jasná jedna věc: nejsem cílová skupina. Doba, kdy bych pořádně ocenil počin Suie Išidy je dávno pryč. Jediné, co mi zbývalo, bylo, si jízdu co nejvíc užít a zkusit si něco odnést.

Jak už je u mangy zvykem, svazek obsahuje přibližně dvě stě černobílých stránek v poměrně kompaktním formátu. Musím vyzdvihnout použití lehce většího formátu než třeba u Bleache nebo Útoku Titánů. On i centimetr diagonálně se dá ocenit a zážitek ze čtení je tak mnohem lepší. Tudíž tady dávám rozhodně palec nahoru.

Ken Kaneki, stejně jako řada postav z Marvel komiksů má stejná písmena na monogramu. Bohužel on monogram nám neřekne o příběhu vůbec nic. Kaneki je student literatury a jako postava je docela zajímavý. Není úplně typickým protagonistou. Je tichý, uzavřený introvert, ale věřím, že z plachého studentíka bude za pár svazků nejdrsnější týpek v Tokiju.

No, ale k příběhu. V Kanekiho světě jsou tzv. Ghúlové a my se dostáváme pomocí našeho hlavního hrdiny přímo do centra dění, kdy s kamarádem Hidem sedí v kavárně, pokukují po slečnách a povídají si o nejnovějších záhadných vraždách, způsobené právě Ghúli.

Jak to tak bývá, tak si našeho mladého hrdinu vyhlédne Ghúlka a bude ho chtít sníst! To se ale samozřejmě nepodaří a Kaneki se ocitá ve víru věcí, které on sám nedokáže pochopit. Stojí totiž jednou nohou v lidském a druhou v ghúlském světě.

Většina příběhu je o tom, jak se Kaneki snaží sžít s jeho nově nabytými vlastnostmi a schopnostmi, které bohužel mají svou cenu. Zrovna v této části jsem si říkal, že psychologii postav má autor zvládnutou na jedničku. Nebo rozhodně měl v této části.

Scénárista je i kreslíř a Sui Išida má rozhodně talent. Jednou z věcí, která mne ihned trkla do očí bylo neobvyklé představování postav. Nejdřív vidíme postavu, ale bez očí. Jakmile je nám představena, dokreslí autor celý obličej. Celkově tento mezikrok přidává na určité nepříjemnosti, vytváří další vrstvu hororu a atmosféry.

Kresba je, jak jsem již psal, černobílá. Stránky mají převážně černé okraje, tudíž vše působí velice potemněle a strašidelně až goticky. A účel světí prostředku. Střeva, vnitřnosti a krev stříkají z panelů jako mentoska s colou a o děsivé momenty a detaily opravdu není nouze.

Bohužel akce mi ke kresbě nesedí. Kresba se při akci stává moc dynamickou, kruhovou, oválnou. Připadalo mi, že se autor snaží za každou cenu ukázat překvapivý pohyb za cenu přehlednosti a konzistentní výtvarné stránky.

Co napsat na závěr? Tokijský Ghúl vypadá jako zajímavá manga, ovšem není pro všechny. Vřele bych ji doporučil všem, kteří zapadají mezi čtenáře 15-19 let. Být v této skupině, určitě přidám na hodnocení jeden, dva stupně. Ostatní možná zaujme, možná ne, pokud ovšem člověk má chuť zkusit něco nového, může nová manga být to pravé.

Příběh se teprve rozjíždí, představilo se nám pár postav a můžou se dít velké věci. Chyby ve scénáři jsou viditelné, ale ne nijak dramatické. Bohužel se zatím nepodařilo vyjet úplně z kolejí očekávanosti a toho, co čtenář může sám bez velkého přemýšlení předvídat. Ale pokud čekáte hororovou oddechovou jednohubku s litry krve a dvaceti metry steřv, určitě nebudete zklamaní.

Nová manga, hlavní hrdina, zajímavá kresba, má potenciál překvapit
Průměrný příběh, místy až moc klišé, bude se líbit menší skupině čtenářů

Verdikt

Když mám hlad, tak jdu a uvařím si. Bohužel Ghúlové to nemají tak jednoduché. Musí jít a někoho si ulovit. Ken Kaneki se dostává do víru událostí, které jsou předvídatelné a nevysvětlené. Líbivá, vcelku detailní kresba, spousta krve, hororová atmosféra a kafe. Tak se dá shrnout první svazek nové manga série od autora Suie Išidy. Uvidíme co se stane dál, momentálně je to lepší průměr.

6/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 0.8%

To se libí - spiderbat

O autorovi

Ikyy
Ikyy

Věčně omlouvající se poloslepá existence se zálibou v komiksech začínajících Batmanem přes Ságu a konče Scottem Pilgrimem. Mám rád surikaty.

Štítky - Crew - Ikyy - Manga

Sdílet článek

Článek týdne

Ohlédnutí #9/2017

Ohlédnutí #9/2017

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku