Sebevražedný oddíl 1: Kopanec do zubů

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že komiksové zpracování považuji za minimálně o třídu zdařilejší, než tomu bylo u filmového. I když si jsou komiks a film velmi podobné, tak v komiksu to celé působí lépe, jakoby přirozeněji, nenásilněji (i když toho násilí tam je opravdu hodně, aneb když se King Shark rozhodne, že má hlad) a prďáčtěji.

Příběh začíná v nejstřeženějším vězení, kde jsou ti nejnebezpečnější padouši, jací se v DC světě vyskytují. Jelikož DC svět je velmi drsné místo, které vyžaduje spousty špinavé práce, kterou superhrdinové prostě dělat nemohou, neboť to neprojde přes jejich etické chování, tak se tajná vládní organizace, vedená Amandou Wallerovou, rozhodne sestavit tým ze superpadouchů, kteří pod záminkou, že se jim rozstříkne hlava (což nejsou žádné plané sliby), plní ty nejhorší úkoly. Nejdřív se musí vypořádat s jakou zombie-cyborg nákazou, najít dítě, pak dítě ubránit, zabránit vzpouře ve vězení a nakonec chytit jednoho člena týmu, kterému se záludně povede utéct. 

Jednoduše řečeno, příběh neustále jede a nedá vám ani na vteřinu vydechnout. Akce střídá akci a my se tak vrháme z jedné akční scény do druhé. Vlastně je občas akce proložena nějakou fakt brutální scénou, jako třeba, když King Shark někomu ukousne hlavu, nebo Wallerová nechá vybuchnout hlavu některému z členů. Na druhou stranu se v komiksu najde i menší prostor pro psychologické rozebrání některých postav - především Harley Quinn a Deadshota. I když o nějakou vyloženou hloubku se nejedná, ale je to příjemné zpestření.

V komiksu se sice vystřídá celkem dost postav a členů týmu, ale stejně jako ve filmu hrají hlavní roli především Deadshoot a Harley Quinn. Deadshoot je zde úplně jiný, tentokrát je to ten správný badass, který nemá vůbec problém někoho sejmout, jen aby si zachránil kejhák a je mu úplně jedno, o koho jde. Ale i když je to především o těchto dvou (což není vůbec na škodu, jelikož jsou to prostě skvělé postavy), tak prostor dostanou i ostatní a já musím říct, že mi vesměs všechny postavy sedly - King Shark a Diablo, to jsou také týpci jak sviň.

Komiks rozhodně nemá nějakou velkou hloubku, ale o to tu ani nejde. I přesto je dobré, že každá postava má nějakou svou motivaci, ať už sebeabsurdnější, a není to jen bezmyšlenkovité mlácení kolem sebe. Kniha má především pobavit a dostat vás do varu pomocí opravdu drsné akce, ve které se naši hrdinní padouši vůbec nedrží zpátky a nikomu to vlastně moc nevadí. Je sice pravda, že humor tu nějak zvlášť nefunguje, ale na rozdíl od filmu se ani o to příliš nesnaží. Baví hlavně svou akcí. O tom, že se jedná o Sebevražedný oddíl, se přesvědčíme hned několikrát, což je také super. 

Kresba není žádný zázrak, sice neurazí, ale ani nějak zvlášť nenadchne. Ona se vůbec těžko nějak komplexně hodnotí, jelikož se zde objevuje hned několik kreslířů (v sedmi sešitech) a každý má trochu jiný styl, ale hlavní kreslíř Dallocchio mě neohromil. Ale obálky? Na těch jsem si opravdu pošmáknul a nemohl jsem se jich vynadívat. Také velmi dobře hodnotím barvy, které svojí temnotou skvěle podtrhují atmosféru, o kterou se komiks snaží, klasická DC temnotaaa ]:->. 

Jako takovou třešinku na dortu, která by v žádném komiksu neměla chybět (a zde nechybí), je minipříběh, který se věnuje vztahu mezi Jokerem a Harley. To je asi nejlepší pasáž v celé knize a já teď prostě chci sérii, která by byla jen o nich.