Fax ze Sarajeva: příběh o přežití

15. srpna 2016 Radek Bouřil Diskuze (0) 3 palce
Fax ze Sarajeva: příběh o přežití

Jeden z největších průserů OSN a další důkaz nefunkčnosti jejího nejdůležitějšího orgánu, Rady bezpečnosti OSN, se udál v první polovině 90. let minulýho století na území dnes již zaniklé federativní republiky Jugoslávie.

OSN je vůbec taková vtipná organizace, která se furt potýká s neprůhledným hospodařením a je schopná si například jako předsednickou zemi pro vedení Rady OSN pro lidská práva zvolit Saudskou Arábii.

Na rozpad východního bloku reagovaly jednotlivé republiky federace pochopitelnými snahami o samostatnost, což ne úplně překvapivě vyústilo v nejhnusnější ozbrojený konflikt na území Evropy od konce 2. světové války. Začalo to v roce 90 ve Slovinsku a končilo v devětadevadesátém v Kosovu.

Pravděpodobně největší svinstva (nejspíš i díky velmi složitému etnickému složení obyvatelstva) se odehrály v nynější Bosně a Herzegovině. A právě na situaci hlavního města tohoto mladého státu máme možnost zblízka se podívat díky knize slavného kreslíře a autora polského původu, Joe Kuberta.

Fax ze Sarajeva vyšel u Dark Horse Comics v roce 96, tedy necelý rok po konci bosensko-srbské války, a víc aktuální věc jste v té době mít v ruce nejspíš nemohli. Možná i proto za svůj výtvor vyhrál Kubert po jednom Eisneru a Harveym. U nás to vyšlo po dvaceti letech a čte se to asi úplně jinak, než když všechno bylo ještě čerstvý, kór, když se v době vydání Faxu na Balkáně ještě bojovalo.

Teď, tedy více než dvacet let po válce, víme, že Miloševiče trefil v base šlak a je už dlouho tuhej, a na Mladiče a Karadžiče provaz teprve čeká, ale jinak nic. Teď vzpomínky na obléhání Sarajeva ožívají, když se něco podobného děje v syrském Aleppu a díky tomu nám Crew přineslo víceméně aktuální záležitost.

Joe Kubertovi od začátku obléhání města (březen 92) až do září dalšího roku přicházela očitá svědectví od jeho přítele z branže, Ervina Rustemagiče, který se snaží dostat svou rodinu pryč z města. A to není žádná lehká práce. Já osobně knihu od začátku do konce beru jako velkou obžalobu mezinárodních společenství, které se zavázaly k ochraně lidských práv.

Kniha sama má dvě roviny. Jsou to faxové zprávy hlavně Ervina, ve kterých popisuje situaci ve městě a frustrace z bezmoci. Strach o rodinu z těch zpráv přímo teče, protože nic opravdovějšího mít v ruce fakt nemůžete. A na druhé straně je pokus Joe Kuberta o zpracování těchto zpráv do grafického románu.

Přijde mi, že tyhle dvě roviny spolu vůbec nefungují. Tam, kde vás za srdce bude brát několikátá Ervinova prosba o pomoc od svých kamarádů, tak na stejné nebo na druhé stránce se setkáte s komiskovým Ervinem. Rozhodným, sebejistým chlápkem, který má upřený výraz Bruce Waynea a vizáž Franka Castlea.

Má ostře řezané rysy, široká ramena a pronikavé oči. Na konci knihy naleznete spoustu fotek rodiny Rustemagičovy a díky tomuhle srovnání zjistíte, že pan Kubert prostě moc kreslil řecký atletický postavy superhrdinů (zejména u nás ne moc známého Hawkmana).

Kubertovo zpracování mi celkový dojem dost zkazilo. Můžu to připodobnit k tomu, co sem cítil, když jsem se koukal na televizní film Zločin v Polné. Na jedný straně strašně silný scény ze soudních síni, který byly o to opravdičtější, protože přepisy polenského procesu byly zpracovány téměř doslovně, a na straně druhý limonáda o velké osobní odvaze Hilsnerova obhájce a jeho běloskvoucí morálce.

Já rozumím tomu, že autoři chtěj dát lidskou tvář takovejmhle šílenejm věcem, ale jak ve filmu, tak tady ve Faxu ze Sarajeva je to spíš na obtíž a hlavní hrdiny to spíš odosobňuje než naopak. To například takový Maus si mě dokázal získat mnohem víc a to si pomohl pouze jednoduchou obličejovou mimikou.

A při tom ta kresba vůbec není špatná. Popsal bych ji jako velmi dobře zvládnutou řemeslnou práci, taky nebyl Kubert žádný ořezávátko. Ale přelomovou věc nečekejte. I práce s panely je dost konzervativní.

Měl jsem možnost teď shlédnout rozhovor na DVTV s panem Litošem, který tvrdí, že se kreslířům často stává, že jejich scénáristické pokusy nedopadnou úplně slavně, a to je zrovna tenhle případ. Asi nejlepší autorský moment má Kubert úplně na konci knihy, kdy sám vstupuje do děje a komentuje jednotlivé kapitoly, kterých je celkem 12.

Verdikt

Pokud máte rádi kresbu starejch komiksovejch kreslířů jako je třeba John Romita, tak se vám to bude moc líbit. Kniha od začátku slibuje silný a vyčerpávající čtenářský zážitek, ale k tomu bohužel nedojde a opravdovost naleznete téměř výhradně ve faxech Ervine Rustemagiče. Je třeba zaznamenávat svědectví lidí, kteří přežili lidskou zlobu, ale k naléhavosti a upřímnosti již zmíněného Mause má Fax ze Sarajeva velmi daleko.

6/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 3 palce
RATing autora 0.6%

To se libí - spiderbat, SawCraft, arrow

O autorovi

Radek Bouřil
Radek Bouřil

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Štítky - Crew - Komiksové recenze

Sdílet článek

Článek týdne

Mé aktuální čtení #29: Rumcajs se vrací

Mé aktuální čtení #29: Rumcajs se vrací

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku