Útok Titánů 7

Jak jsem psal již v minulé recenzi, průzkumníci s Erenem měli došlápnuto na Titánku, která je zaskočila a zhatila jim jejich nejnovější cestu za zeď. Ta Titánka je sice překvapila a opět hodně lidí padlo, nicméně s těmito obětmi se počítalo, protože vedení průzkumníků mělo v plánu úplně něco jiného.

Titánka byla nakonec chycena a teď je potřeba zjistit kdo to je. To je ale těžší, než se původně myslelo. Titánka je totiž soustředěná, koncentrovaná a dokáže věci, které nikdy předtím žádný člověk neviděl.

Tento díl je o důvěře. Eren na konci šestky musel utíkat před Titánkou a nemohl kolegům pomoci. Musel prostě věřit, že jde vše podle plánu. V tomto svazku Eren poznal, že důvěra je vše, co lidstvo má a v praxi mu to předvedl tým těch nejlepších průzkumníků.

Eren se musí naučit důvěřovat nejen lidem ve svém okolí, ale také sám sobě. Jakmile Titánka rozcupuje tým těch nejlepších průzkumníků, v tu chvíli si Eren uvědomí, že kdyby věřil v sám sebe, kdyby věřil ve své schopnosti a sílu kterou má, tak by ji zastavil dřív, než vyvraždila všechny průzkumníky z výpravy za zeď. Proto se okamžitě mění v Titána a do Titánky se pustí.

Hadžime Isajama mě pokaždé překvapí. Celou knihu vás někam vede a těsně před cílem vás kniha zastaví. Jakmile rozečtete knihu novou, okamžitě hltáte každou stránku a čekáte, až Hadžime dokončí to, co započal. Nakonec je vše ale úplně jinak a já se divím, že jsem si na to po sedmi svazcích pořád nezvykl.

Hadžime je prostě mistr zvratu a ví, jak čtenáře upoutat. Občas přichází stereotypní pasáže, ale o to více poté další události gradují. Vše totiž funguje a to i přesto, že události nakonec dopadnou úplně jinak, než to celou dobu vypadá. Hraje si se čtenářovou myslí a ví, co je zapotřebí aby každou další stránkou tuto sérii hltal víc a víc. 

On vás prostě kdykoliv překvapí a to hlavně ve chvílích, kdy si myslíte, že přesně víte jak to dopadne, protože už není jiné cesty. Tento svazek měl pár zásadních zvratů a to i přesto, že čas na ně byl většinou jen v první polovině. Tam se hodně kecalo a Eren byl stavěn do role takového čumila. Vše sledoval a dělal si vlastní názor.

Nájezd na druhou půlku svazku odstartoval běsněním. Eren v podobě Titána celou dobu zběsile bušil do Titánky, která měla více štěstí, než se zdálo. Tady přišel další zvrat a za něj nejsem moc rád. Přecejen tenhle souboj, ačkoliv byl dlouhý, skončil až moc rychle a hlavně divně. Málokdo si rozlouskne vlastní hlavu o strom viďte. Víc už ale neprzradím, tohle si prostě musíte přečíst a to honem rychle, protože za týden výjde pokračování a tak můžete číst bez dlouhého čekání.