Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku

16. června 2016 Damien Diskuze (0) 1 palec
Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku

„Zatímco většina komiksů spoléhá na výraznou barevnou grafiku, Stan Sakai dokazuje, že barvité příběhy se dají úspěšně vyprávět i v černobílém provedení.„

Crew vydává polokulatý pětadvacátý book o zvířecím samurajovi bez pána, roninovi Usagim, s podtitulem Hon na lišku. Pojďme se na tu štvanici podívat trochu více z blízka.

Žánr:

Akční, fantasy

O příběhu:

Chtít mluvit o uceleném příběhu je jako obvykle bláhovost. Jednotlivé kapitolky ale obstojně fungují osamoceně, stejně jako volná pokračování předchozích vyprávění z různých dřívějších knih. První povídka nese stejný název jako celý svazek a opět si bere do parády lišky, v japonském folklóru ztělesnění podlosti, které tentokrát zatopí spíše lovci odměn Genovi.

Povídky Donašeč a Psanec se tradičně věnují chytání lidí, na které je vypsána odměna, kdežto Saya a Žebrák jsou vhledem do japonské kultury a historie, kdy šógun pomocí svých špehů kontroloval nálady a smýšlení v celém Japonsku.

O komiksu:

Psát o inspiraci Stana Sakaie v japonské historii a lidové kultuře by bylo nošením dříví do lesa a vykrádání sama sebe, protože to zmiňuji snad v každé recenzi. Je to především zapojení devítiocasých lišek do příběhů a jejich funkce strůjců potíží, což je prvek, který Sakai používá velmi často. V tomto případě je to liščí schopnost měnit podobu, což vystaví Usagiho a dobráckého lovce odměn Gena nejistotě a pochybnostem, zda mohou věřit jeden druhému, nebo jsou jen převlečená liška.

Usagi je samuraj srdcem i duší a i když svého pána ztratil, kodex bushido je pro něj svatým (sedm ctností bushida je vypsáno na poslední straně booku). Velmi zřídka se zachová v rozporu se svým přesvědčení, a proto je jeho postava konstantním a neměnným pilířem celé série.

To s sebou nese tu nevýhodu, že máte v podstatě vždy jistotu v tom, co Usagi udělá. Dáma v nesnázích - Usagi zasáhne. Rolník s moc těžkým vozíkem - Usagi pomůže. Žebrák bez peněz - Usagi dá almužnu. Nedá se říct, že jde o příběhovou vadu, ale tento autorský schematismus dokáže připravit příběh o nutnou dynamiku.

Naštěstí Stan si je tohoto vědom a velmi často dokresluje celkový obraz situacemi, které celkové vyznění mění. Např. v druhé kapitole této knihy s názvem Sakura se Usagi vrhá do boje na pomoc ženě, která ho ale okamžitě napadne v domnění, že jde o zločince. V kapitole Pevnost Usagi varuje průvod na nebezpečí přepadu a je nedůvěřivými vojáky zadržen.

Jindy hlavní postava pomůže chudákovi a následně se dovídáme, že chudák je hledaným vrahem, což ale Usagi už nikdy nezjistí. Jeho charakter tedy může být naprosto ryzí, ale zbytek světa nikoli a tímto způsobem autor zobrazuje fakt, že svět není černobílý a to v zásadě příjemným a nenásilným způsobem. Což je jeden z důvodů, proč je Stan Sakai držitelem Parents‘ Choice Award.

Zdvořilost, respekt a sebeovládání jsou ctnosti, které samuraj musí mít (a ostatně každý člověk by mít měl), na což se Sakai odkazuje v příběhu Saya (pochva meče).

Velice krátká kapitola by posloužila dobře jen a pouze k tomu, aby prezentovala další z mnoha úžasných šermířských kvalit hlavní postavy, nebýt toho, že do ní autor umě zakomponoval i lidovou písničku zemědělců a morální poučení. A rovněž i skutečnou historickou příhodu o tom, že jen dotknout se samurajovo saye znamenalo újmu na cti.

Výše uvedený citát z předmluvy Floyda Normana hovoří o tom, že Sakai je výborným umělcem a skvělým vypravěčem, což nelze než kvitovat. Ale neštěstím tohoto svazu je, že v předmluvě je vychválena autorova grafická zručnost až do nebes, kdežto z dlouhodobého hlediska pozoruji spíše sestupnou tendenci.

V posledních několika knihách mě zamrzely některé nepovedené obrázky a v této poslední mě vyloženě zklamala autorova lenost (nikoli neschopnost) opravit si zpackaně vyobrazenou perspektivu. Nahlédnete-li do starších knih, najdete v nich množství nádherných ilustrací, detailně vyobrazených vzorků na kimonech, zbrojích, šrafování budov atd.

V poslední době si ale uvědomuji, že Sakai dělá příliš tlusté kontury, šrafování odbude rychlou čáranicí a celkově jsou obrazy tmavší. (Jediný pěkný obrázek v této knize je květinové tetování na ruce a prsu jedné z ženských postav.) Samozřejmě uznávám, že se Usagi někam posunul, již to není malý roztomilý králíček z první knihy, ale toto není podle mě způsob, jak to vyjádřit. (A plně si uvědomuji fakt, že první book vyšel v originále v roce 1987, kdežto tento v roce 2011.)

Folklór, historie, vtip
Schematismus, horší kresba

Verdikt

Usagi se drží svého standardu zuby nehty. Klasická příběhová kostra kupodivu i po letech stále funguje a místy nás má i čím překvapit. Ovšem nemohu si nepostěžovat na to, že v akčních, zejména soubojových momentech, jsou dialogy na hranici únosnosti. Rovněž kresba již není v žádném případě to, co bývala. Naštěstí to není taková katastrofa a s přihlédnutím k tomu, že hlavní dějová linie se nijak zásadně neposunula, tak navzdory tomu má série stále co nabídnout jak na úrovni vyprávěcí, tak výchovné.

7/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 9.1%

To se libí - spiderbat

O autorovi

Damien
Damien

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Sdílet článek

Článek týdne

Ohlédnutí #13/2017

Ohlédnutí #13/2017

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku