Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku

16. června 2016 Damien Diskuze (0)
Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku

„Zatímco většina komiksů spoléhá na výraznou barevnou grafiku, Stan Sakai dokazuje, že barvité příběhy se dají úspěšně vyprávět i v černobílém provedení.„

Crew vydává polokulatý pětadvacátý book o zvířecím samurajovi bez pána, roninovi Usagim, s podtitulem Hon na lišku. Pojďme se na tu štvanici podívat trochu více z blízka.

Knihy Dobrovský

Žánr:

Akční, fantasy

O příběhu:

Chtít mluvit o uceleném příběhu je jako obvykle bláhovost. Jednotlivé kapitolky ale obstojně fungují osamoceně, stejně jako volná pokračování předchozích vyprávění z různých dřívějších knih. První povídka nese stejný název jako celý svazek a opět si bere do parády lišky, v japonském folklóru ztělesnění podlosti, které tentokrát zatopí spíše lovci odměn Genovi.

Povídky Donašeč a Psanec se tradičně věnují chytání lidí, na které je vypsána odměna, kdežto Saya a Žebrák jsou vhledem do japonské kultury a historie, kdy šógun pomocí svých špehů kontroloval nálady a smýšlení v celém Japonsku.

O komiksu:

Psát o inspiraci Stana Sakaie v japonské historii a lidové kultuře by bylo nošením dříví do lesa a vykrádání sama sebe, protože to zmiňuji snad v každé recenzi. Je to především zapojení devítiocasých lišek do příběhů a jejich funkce strůjců potíží, což je prvek, který Sakai používá velmi často. V tomto případě je to liščí schopnost měnit podobu, což vystaví Usagiho a dobráckého lovce odměn Gena nejistotě a pochybnostem, zda mohou věřit jeden druhému, nebo jsou jen převlečená liška.

Usagi je samuraj srdcem i duší a i když svého pána ztratil, kodex bushido je pro něj svatým (sedm ctností bushida je vypsáno na poslední straně booku). Velmi zřídka se zachová v rozporu se svým přesvědčení, a proto je jeho postava konstantním a neměnným pilířem celé série.

To s sebou nese tu nevýhodu, že máte v podstatě vždy jistotu v tom, co Usagi udělá. Dáma v nesnázích - Usagi zasáhne. Rolník s moc těžkým vozíkem - Usagi pomůže. Žebrák bez peněz - Usagi dá almužnu. Nedá se říct, že jde o příběhovou vadu, ale tento autorský schematismus dokáže připravit příběh o nutnou dynamiku.

Naštěstí Stan si je tohoto vědom a velmi často dokresluje celkový obraz situacemi, které celkové vyznění mění. Např. v druhé kapitole této knihy s názvem Sakura se Usagi vrhá do boje na pomoc ženě, která ho ale okamžitě napadne v domnění, že jde o zločince. V kapitole Pevnost Usagi varuje průvod na nebezpečí přepadu a je nedůvěřivými vojáky zadržen.

Jindy hlavní postava pomůže chudákovi a následně se dovídáme, že chudák je hledaným vrahem, což ale Usagi už nikdy nezjistí. Jeho charakter tedy může být naprosto ryzí, ale zbytek světa nikoli a tímto způsobem autor zobrazuje fakt, že svět není černobílý a to v zásadě příjemným a nenásilným způsobem. Což je jeden z důvodů, proč je Stan Sakai držitelem Parents‘ Choice Award.

Zdvořilost, respekt a sebeovládání jsou ctnosti, které samuraj musí mít (a ostatně každý člověk by mít měl), na což se Sakai odkazuje v příběhu Saya (pochva meče).

Velice krátká kapitola by posloužila dobře jen a pouze k tomu, aby prezentovala další z mnoha úžasných šermířských kvalit hlavní postavy, nebýt toho, že do ní autor umě zakomponoval i lidovou písničku zemědělců a morální poučení. A rovněž i skutečnou historickou příhodu o tom, že jen dotknout se samurajovo saye znamenalo újmu na cti.

Výše uvedený citát z předmluvy Floyda Normana hovoří o tom, že Sakai je výborným umělcem a skvělým vypravěčem, což nelze než kvitovat. Ale neštěstím tohoto svazu je, že v předmluvě je vychválena autorova grafická zručnost až do nebes, kdežto z dlouhodobého hlediska pozoruji spíše sestupnou tendenci.

V posledních několika knihách mě zamrzely některé nepovedené obrázky a v této poslední mě vyloženě zklamala autorova lenost (nikoli neschopnost) opravit si zpackaně vyobrazenou perspektivu. Nahlédnete-li do starších knih, najdete v nich množství nádherných ilustrací, detailně vyobrazených vzorků na kimonech, zbrojích, šrafování budov atd.

V poslední době si ale uvědomuji, že Sakai dělá příliš tlusté kontury, šrafování odbude rychlou čáranicí a celkově jsou obrazy tmavší. (Jediný pěkný obrázek v této knize je květinové tetování na ruce a prsu jedné z ženských postav.) Samozřejmě uznávám, že se Usagi někam posunul, již to není malý roztomilý králíček z první knihy, ale toto není podle mě způsob, jak to vyjádřit. (A plně si uvědomuji fakt, že první book vyšel v originále v roce 1987, kdežto tento v roce 2011.)

Folklór, historie, vtip
Schematismus, horší kresba

Verdikt

Usagi se drží svého standardu zuby nehty. Klasická příběhová kostra kupodivu i po letech stále funguje a místy nás má i čím překvapit. Ovšem nemohu si nepostěžovat na to, že v akčních, zejména soubojových momentech, jsou dialogy na hranici únosnosti. Rovněž kresba již není v žádném případě to, co bývala. Naštěstí to není taková katastrofa a s přihlédnutím k tomu, že hlavní dějová linie se nijak zásadně neposunula, tak navzdory tomu má série stále co nabídnout jak na úrovni vyprávěcí, tak výchovné.

Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší komiksové nakladatelství v ČR. CREW vydává více než sto komiksových knih ročně, a je tak největším nakladatelstvím specializovaným na komiksy v České republice. Misí nakladatelství je vydávat světové komiksy česky. Kromě mangy, nebo titulů od DC Comics, Marvel, Image či Dark Horse, se nakladatelství zaměřuje i na evropský komiks, a to prostřednictví edice Mistrovská díla evropského komiksu.

O autorovi

Damien
Damien

Autor o sobě ještě nestačil nic napsat.

Minotaur.cz