Vražedná tajemství a další příběhy

2. května 2016 Morzael Diskuze (0) 1 palec
Vražedná tajemství a další příběhy

Neil Gaiman, král městské fantasy. Ve světě i u nás si pro svou neuvěřitelnou představivost a skvělý cit pro vyprávění našel velké množství fanoušků. Letos mu u nás měly vyjít rovnou dva komiksy a prvního z nich už jsme se dočkali. Dámy a pánové - Vražedná tajemství. (Jelikož je kniha sbírkou několika na sebe nenavazujících povídek, tak recenzi udělám tentokrát trochu netradičně, a to povídku po povídce.)

Vražedná tajemství

Začneme hned zhusta, protože první povídka, po které je pojmenovaný celý svazek, je pro mě osobně nejlepší z celé knihy. Ne snad proto, že Russellova kresba je jako vždy úžasná, ani proto, že biblickou tématiku má Gaiman prostě v malíku, ale kvůli formě vyprávění.

Pokud jste dočetli Sandmana (a pokud ne, učiňte tak, prosím), určitě si pamatujete ten podivný pocit, že vám něco uniká. Něco v pozadí, nějaká nitka, napojená na tu dětinskou otázku: A proč?

Gaiman je pro mě pro to, že dokáže takhle pracovat s myslí čtenáře, knížetem příběhů. Na druhou stranu byla v komiksu tato povídka oproti její literární podobě dost explicitní, takže si spojíte celkem rychle, o co jde.  

Celý příběh se točí okolo mladého kluka, který si už není jistý, jestli je tím, kým je. V jedné ze svých krizí potká tajemného cizince, který mu vypráví příběh. Příběh o první vraždě mezi anděli, jejím vyšetřování a odhalení viníka. Zkrátka Biblická detektivka.

Kromě již zmíněné formy vyprávění a kresby, která dokázala zachytit i to, co jsem si já při čtení literární předlohy nedokázal představit, alespoň ne tak krásně, je skvělá i závěrečná provokující myšlenka. Jestliže žijeme ve světě, kde za vším stojí Bůh, můžeme se vůbec zlobit na všechny ty zvrácené, ty vrahy a násilníky? Neměli bychom svůj hněv směřovat jinam?

Cena

Povídka, kterou jsem opět četl v literární podobě, ale viděl jsem ji i v podobě animované mluvenou samotným Gaimanem. Toto byla tedy pro mě třetí forma. Musím bohužel říct, že asi nejslabší. Ne, že by byla špatná, ale kresba tentokrát nepředčila moji fantazii, ani hudební dokreslení videa a příjemný hlas samotného mistra.

V povídce nám autor vypráví o své domácnosti, která se během let stala útočištěm pro mnoho koček. Některé zůstaly, jiné pokračovaly zase dál. Jednoho dne se u nich objevil urostlý černý kocour a každé ráno toho kocoura našli potrhaného a zraněného.

Autor se diví, kdo mu to pořád provádí a po několika dalších dnech, kdy o kocoura pečuje, se sám rozhodne zjistit, co to k nim chodí po večerech za vetřelce.

Cena je velmi dojemný příběh, který vám po dočtení vnukne myšlenku pořídit si kočku. Malba (zde už se prostě o kresbě mluvit nedá) Michaela Zulli mi osobně zde tolik nesedla, plně projevila svůj potenciál až při nástupu tajemného vetřelce. Tuto scénu zachytil velmi decentně a při tom děsivě. Ve výsledku se příběh podařilo převést dobře, ale stejně vám raději doporučuji literární formu.

Dcera sov

Příběh o dívce, jejíž původ nikdo nezná, ale vzhledem k tomu, že měla při nalezení v ruce soví vývržek, ji prostý venkovský lid pokládá za dceru sov. Rozhodnou se ji tedy umístit do kláštera. Její krása ale dosáhne až k mužům z vesnice a asi víte, jaké myšlenky se jim zrodí v hlavě.

Tady se naopak musím přiklonit ke straně komiksu, který dal Gaimanově původně velmi krátké povídce zajímavou atmosféru. Byla to právě kresba Michaela Zulli, která dokázala pozvednout lidovou povídačku v archaickém jazyce do poutavého příběhu.

Harlekýnův Valentýn

I Harlekýn, ta odedávna pošetilá postava, která kroutí a ohýbá zápletky a pravidla příběhů dle své zlomyslné libosti, se může zamilovat. Pravidelně jednou v roce, na svatého Valentýna, věnuje vybrané dívce své srdce, aby s ní mohl prožít harlekýnský románek. Jenže, co když ona dívka otočí jeho vlastní pravidla a dovrší tak povedenou harlekinádu?

John Bolton (možná toho pána znáte jako autora kresby na kartičkách MTG) se svým stylem kresby připomínajícím fotografie asi nesedne každému. Můj šálek čaje to také není. Na druhou stranu je to možná právě ta kresba, která vám dává pocit, že čtete něco na hraně magického realismu (i když to bychom se samozřejmě museli přesunout do Jižní Ameriky).

Příběh dokonale zapadne a ve vtipně spirálovité šabloně odvypráví to, co by měl - pravou, hořkosladkou harlekinádu jednadvacátého století.

Fakta v případu zmizení slečny Finchové

Aneb příběh o tom, jak se nevinný večer s přáteli a jejich otravně alternativní známou (všichni nějakou takovou máme) může zvrhnout, když navštívíte hororovou show v tunelech starého Londýna.

Opět velmi vydařený příběh, kde si zas Gaiman pohrává se čtenářem. Začíná koncem, a pak vás vede po linii mezi realitou a magií. Vše je okořeněno slušnou porcí sarkasmu, který vás pobaví o to víc, pokud se o Gaimana trochu víc zajímáte. Nechybí ani popkulturní narážky, ať už se jedná o Alice Cooper, Rocky Horror Show nebo o samotné dílo Gaimana.

Kresbu měl opět na starost Michael Zulli a musím říct, že undergroundový cirkus monster mu sedl mnohem lépe než třeba Cena. Právě atmosféru nejistoty, že nevíte, co je ještě představení a co už nadpřirozeno krásně podtrhl, a některé panely jsou prostě výstavní.

Verdikt

Neil Gaiman je v podstatě sázka na jistotu, pokud máte rádi (nejen) městskou fantasy. Některé příběhy jsou silnější (jako třeba Vražedná tajemství), jiné o něco slabší, ale standard je stále velmi vysoko. V kresbě si každý může najít svého favorita, za mě je to už osvědčený Russell, ale mile překvapil i Michael Zulli. Gaiman umí s komiksovým médiem pracovat velmi obratně, a tak přechod povídek ze psané formy dopadl výborně. Pokud je vám autor nebo žánr blízký, nenechte si svazek v tomhle parádním provedení rozhodně uniknout.

8/10
Crew
Za spolupráci děkujeme nakladatelství Crew, které bylo založeno roku 1997, což z něj dělá nejstarší a zároveň největší komiksové nakladatelství v ČR. Už mnoho let poskytuje českým čtenářům světové komiksy česky a vydává svůj vlastní magazín Crew2 zaměřený na budování povědomí čtenářů o komiksech. Do pozornosti veřejnosti se také každoročně dostává svým vlastním festivalem Crwecon.

Pokud se Vám článek líbí, dejte palec nahoru.

Celkem 1 palec
RATing autora 17.0%

To se libí - spiderbat

O autorovi

Morzael
Morzael

Na ComixZone hrdě zastávám funkci šéfredaktora. Na komiksy nemám vyloženě vyhraněný vkus, mám rád každé kvalitní dílo. Nejraději mám ovšem asi temnější horrorové a fantasy příběhy, rád si ale přečtu i dobrý noir. Své místo v mém srdci mají také superhrdinské komiksy, které rád čtu kvůli jejich poselství, o kterém pak s oblibou spekuluji a snažím se tyto myšlenky následně sumarizovat v mých zamyšleních.