Zaklínač 2: Liščí děti

Příběh

Zaklínač Geralt je na pouti se svým trpasličím přítelem. Po krátkém úvodu se nalodí na palubu kutru zvaného Prorok Lebeda, jehož posádka Geraltovi nabídne převoz zdarma, bude-li na palubě plnit povinnosti zaklínače a ochránce. Jak je ale v zaklínačově světě obvyklé, věci se mají trochu jinak, než bylo hrdinovi řečeno, a z plavby se stává boj o přežití a příčetnost všech přítomných. Naštvaná Nyxena je jim v patách hledajíc své mládě.

Jak jsem již napsal, příběh není originální. Jde o krkolomně zadaptovanou část knihy Bouřková sezóna. To, že jde o pouhou adaptaci, přitom příběhu ubližuje více, než se čtenáři zpočátku zdá. Adaptace může být i dobrá, udělá-li se dobře.

Bohužel Liščí děti nejsou tím případem. Jsem fandou Sapkowskiho práce, tudíž nikoho zřejmě nepřekvapí, že jsem předlohu četl. Dokonce dvakrát, počítá-li se i poslech nedávno vydaného audiobooku pro oživení.

Mohu tedy s klidem říct, že Liščí děti z porovnání s knihou (i audiobookem) vychází jako poražení. Jde o příběh, který využívá ve své původní podobě možností psané formy a imaginace čtenáře.

Když Nyxena útočí na své oběti kouzly, které způsobují přeludy, nejste si nikdy jisti, co je skutečné a co ne. A nemluvím jen o zmatení čtenáře. Skutečně se cítíte jako člen posádky, která panikaří, protože neví, zda se právě neřítí do záhuby.

To zde nefunguje. Připadáte si součástí asi jako v dvacetisekundovém TV spotu k TMNT. Vše se kvůli nedostatku prostoru děje moc rychle a vlastně vám v průběhu na osudu posádky Proroka Lebedy vůbec nezáleží.

Kresba

Joe Querio, který v předchozím booku předvedl skvělou práci, v podstatě pokračuje v tom, v čem je dobrý. Bohužel to dílu moc nesedne. Rozhodně považuji za klad jeho dynamiku postav.

Pro příběh, ve kterém se v jednom kuse bojuje, jde o základ. Dobrému dojmu ale ubírá fakt, že devadesát procent panelů postrádá pozadí. A nějaký ten splash page by halužkovému dobrodružství na moři také více než prospěl.

Poznámka k vydání

Rozhodnutí, vložit na konec reklamu k dalším titulům spojených se Zaklínačem, pochopím. Člověk už předpokládá, že na něco podobného na konci knihy narazí. Dokonce to kolikrát uvítá, není-li s tématikou seznámen a chce si přečíst víc.

Na místě reklamy na tituly World of Warcraft bych ale více uvítal spíš reklamu na Sapkowskiho knihy. Galerie digitálního proma ke hře mi na konci přijde zbytečná.