Ú.P.V.O. 05: Černý plamen

Příběh

Válka Ú.P.V.O. s žabím morem vrcholí a zatímco si jednotky úřadu myslí, že mají válku skoro vyhranou, na obzoru se vynořuje nový nepřítel schovaný za maskou povědomé korporace.

Děj Černého plamene je paráda. Hodně rychle zjišťujeme, že nás opět nečeká mytologicky dobrodružná rubačka alá Hellboy. Svazek Černý plamen místo toho rozjíždí kydlící akci alá Vetřelci.

Čekají na vás nekonečné zástupy agresivních potvor a vojsko zatlačující je vším, co má kohoutek, pažbu a hlaveň. Je to svět, který známe z Hellboye, ale koukáme se na něj z jiné perspektivy.

Ústřední záporná postava na sebe nenechá dlouho čekat a seznámíte se s Černým plamenem. Jeden by možná řekl, že má nový CEO Zinca slabou motivaci, nic o něm nevíme, nebo něco podobného rázu. Problém bych spíš viděl v přizpůsobení se způsobu vyprávění Arcudiho a Davise, kteří se sem tam rozhodnou vyprávět mlčky obrazem.

Když si jde šéfík zameditovat do místnosti narvané nacistickou insignií většinou nějak spojenou s Projektem Ragna Rok, nepředpokládají autoři, že by čtenář potřeboval prozatím vědět o postavě víc než, že je to die hard fanoušek Rasputina a jeho následovníků, který má spoustu prostředků k tomu, aby způsobil problém.

Kresba

Kresba Guye Davise je nezaměnitelná, unikátní. Má k plagiátu Mignoly dál než cokoliv jiného, co nám zatím série předvedla v úvodních povídkových dílech.

Např. Ryan Sook a Matt Smith kopírují v prvním dílu Mignolu tak obstojně, že jsem místy musel listovat, abych se přesvědčil, zda se mistr neujal pera. Guy Davis na druhou stranu nejen, že nekopíruje, ale ani se nesnaží byť vzdáleně napodobit Mignolův ponurý styl.

Jeho pozadí působí skečově, přesto detailně, anatomie naivně, ale ne hloupě. Práce s narativou, co se týče vztahu mezi jednotlivými panely, připomíná letní blockbuster (v dobrém slova smyslu). Je to přehledné, výborně buduje atmosféru. Nemám, co vytknout. Snad jen, že než si člověk zvykne, budou mu proporce postav připomínat trpaslíky.