Mé aktuální čtení #14: Power Cubed

29. září 2015 jardoom Diskuze (0)
Mé aktuální čtení #14: Power Cubed

Jsem velkým fanouškem originálních a nic nenapodobujících příběhů, ve kterých nevidíte drzé opisování či napodobování jiných, úspěšných, nápadů. Komiks o kterém chci dneska psát je přesně ten typ. Je pravda, že ačkoli je to vrchol originality, vše má své klady a zápory a u tohoto díla to platí také. Komiks jménem Power Cubed ale svému nakladatelství, kterým je legendární Dark Horse, ostudu určitě nedělá. Pojďme si o tom říct víc.

Knihy Dobrovský

Power Cubed je všemožnou slátaninou všech možných konceptů, které měl zrovna jejich autor v palici. Scénář, kresbu a veškeré zmíněné koncepty obstaral Aaron Lopresti, což je osoba známá hlavně pro příznivce DC a Marvelu. Lopresti pracoval na sériích Wonder Woman, Justice League či Planet Hulka a New X-Men. To určitě dokládá jeho pomyslou kvalitu, kterou od díla Power Cubed mohl čtenář očekávat. Pravdou je, že jak DC, tak Marvel hodně do jeho práce žvanil, takže se na povrch dostalo jen minimum toho, co by dokázal udělat. Tím mluvím hlavně o práci na scénářích, kdy je známo, že nakladatelé opravdu dost určují směr toho, kam série má jít. Power Cubed je ale série, se kterou přišel on sám a od Dark Horsu dostal zelenou. Nikdo ho ničím nelimitoval a tímto kouskem Lopresti předvedl, že se do důchodu určitě nechystá a je připraven psát pořádné komiksy.

Vizuálně bych Loprestiho kresbu trochu přirovnal k sérii Zámek a Klíč. Gabriel Rodriguez jistě sám pochopí, o čem zrovna mluvím. Lopresti používá podobné vzorce, které z jeho postav i scenérií dělají skvělou a zábavou podívanou. V tomto případě je podoba s Rodriguezem dost velká, ale přísné fanoušky Z&K jistě tímto výrokem velmi znepokojím. Kresba je svěží a precizní. Pěkně doplňuje dění v příběhu, ale bohužel se zde nedá vůbec mluvit o parádní atmosféře, kterou měl Rodriguez v Zámku. 

Může za to příběh, který je opravdu slátaninou všeho možného, což překvapivě v tomto případě funguje na výbornou. Jenomže právě kvůli této nesourodé koncepci je čtenář nucen lítat po stranách komiksu od bubliny k bublině a musí vše hltat, jinak se rychle ztratí. Parádní je, že nám první číslo ukázalo jak zábavného hlavního hrdinu tak hlavního záporáka, který vypadá velmi zákeřně. Tyto dvě hlavní postavy na sebe v sešitu nenarazí a to je jen dobře, protože by toho bylo na první kousek moc. Lopresti to utnul přesně tam, kde měl a komiks tím dostal přesně to co potřeboval. Zajímavě rozdělil důležité a nedůležité informace, půlku od každého strčil do tohoto sešitu a je vidět, že série zbytek nabídne při dalším čtení. Důležité je také to, že komiks po dočtení nepůsobí tak chaoticky jako při čtení, člověk si urovná myšlenky, a vše mu krásně začne dávat smysl. 

Verdikt

Ačkoli komiks líčím složitě, není to žádné dílo k hlubšímu zamyšlení. V podstatě jde jen o to, jak moc komiksu propadnete. Pokud k němu budete přistupovat s odstupem a půjdete po hlavní myšlence, jistě vás Lopresti dostane svou vychytralostí, se kterou toto dílo dostal dost vysoko. Já jsem spokojen a modlím se, aby další sešit byl minimálně stejně dobrý. Úplně oddechové čtení to není, ale při troše fantazie si dopřejete pohodovou parádu.

O autorovi

jardoom
jardoom

Našel jsem způsob, jak prožít tisíce životů. Stačí popadnout knihu a číst, příběhů je mnoho, jen je nutné je chtít prožít

Minotaur.cz
Minotaur.cz

Sdílet článek

Mohlo by Vás zajímat

Najdete nás na Facebooku