Geekoviny #10: Jonathan Strange & pan Norrell

24. listopadu 2013 Morzael Diskuze (2)

Strangovci či Norellovci?

Geekoviny #10: Jonathan Strange & pan Norrell

Ach, ti Angličané a jejich magie, nikdy mě nepřestanou překvapovat. Jsme opět tu s naší pravidelnou sekcí Geekoviny, kterou si tentokrát beru do parády já. Myslel jsem, že osobně budu míti tu čest a jako první budu psát na našem webu o knize, ale kolega mě již před týdnem předběhl. To ale vůbec nevadí, neboť si tento článek dopřeji i tak.

Knihy Dobrovský

Jak jsem zmínil výše, tentokrát to bude o knize, resp. o knižním románu, z žánru fantasy. Dílo, o kterém budu hovořit, vyhrálo nemálo knižních cen, včetně Hugo Award, World Fantasy Award nebo British Book Award. V top listech anglické literatury a žebříčcích fantasy knih se vyskytuje na vysokých místech, a sám mistr Neil Gaiman popsal knihu jako nejlepší britský fantasy román za posledních 70 let. Nemluvím tu o ničem jiném než o díle Susanny Clarkové – Jonathan Strange & pan Norrell.

První se podíváme na zoubek ději. Nechci vám zde moc spoilerovat a připravit vás o skvělý zážitek ze všech zvratů v ději, takže půjde spíše o nástin. Žánrově se jedná jak o fantasy, tak o historický román. Důvodem je, že se kniha odehrává během Napoleonské éry, kdy tento malý francouzský císař válcoval Evropu a Anglie mu jako jedna z posledních zemí starého kontinentu oponovala. Můžeme tu tedy prožít důležité historické události, nebo se setkat s velkými osobnostmi, které v této době doopravdy působily.

Ač nástin světa zní až moc obyčejně, není tomu tak úplně. Velká Británie zde totiž byla dlouhá léta kolébkou světové magie a za starých časů se těšila přítomnosti velkých magů a elfích armád. Bohužel tato disciplína upadla, a z magie se stala pouze tradiční teoretická nauka ne nepodobná studiu historie, kterou se zabývají pouze gentlemani z dobrých rodin. Právě to mají změnit pánové z názvu knihy – Strange a Norell. Ti mají před sebou nelehký úkol navrátit magii do své země a opět jí připsat úctyhodnost a důležitost. Každý z obou mágů má svou vlastní cestu, jak daného cíle dosáhnout. Zatímco bázlivý Norell je spíše pro praktickou a bezpečnou magii, Strange volí cestu starší a divoké magie jejího největšího představitele – tajemného Krále Havrana. V cestě budou míti nejednu překážku, neboť některé staré síly si návrat magie do rukou arogantních Angličanů vůbec nepřejí.

Svět, který autorka tímto románem stvořila, je vskutku jedinečný. Zatímco Tolkien kdysi změnil pohled na elfy tím, že z nich udělal vysoké, vznešené, světlovlasé válečníky a mudrce, tak paní Clarková z nich udělala tajemné, mstivé a pološílené bytosti, se kterými si není příliš radno zahrávat. Navíc i pohled na magii pozměněn morálkou, ctí a exaktností je opět něco nového. K této originalitě navíc stvořila paletu zajímavých charakterů, včetně obou hlavních představitelů. Jak Norell tak Strange jsou postavy, které vám budou něčím sympatické a něčím vás budou štvát. Vtipné je se zamyslet nad tím, proč vás ony postavy vlastně štvou, a pokud se vžijete do jejich role, poznáte, že především proto, že tyto vlastnosti v malé či velké míře máme my všichni.

Z obou hlavních postav bude všem určitě milejší excentrický, sympatický a nebojácný Jonathan Strange. Od toho se odvíjí i to, že pro mě osobně byla zábavnější až druhá polovina knihy, která byla spíše zaměřena právě na pana Strange. Výhodou i nevýhodou knihy (záleží na tom, kolik se Vám dostává té vzácné komodity známé jako volný čas) je její ohromný rozsah. Je to kniha, která má 700 stran, není to zrovna malý formát a ani font písma a jeho rozložení na stránce nevypovídá o žádném šizení čtenáře. Máte tedy před sebou pořádnou a poctivou porci o několika chodech.

Styl psaní je určen, dovolil bych si tvrditi, spíše náročnějším čtenářům. Autorka používá dlouhé a rozvité věty, nebojí se popsat postavy, situace ani krajiny s umem, který je kvalitním a talentovaným spisovatelům vlastní. Ačkoliv je autorem žena, nevidím zde jediný důvod, proč by se snad mužskému čtenářstvu kniha nelíbila, mohu s čistým svědomím prohlásit, že příběh se bude líbit jak mužům, tak ženám.

Obzvláště pak knihu doporučuji lidem, kteří mají rádi díla Neila Gaimana, v jehož temném fantasy stylu se kniha odehrává, nebo fanouškům Terryho Pratchetta s jehož lehkostí a vtipem autorka celý příběh obohacuje. Zajímavostí také jsou poznámky pod čarou provázející celou knihu, které nám popisují fiktivní knihy, postavy a události, jako kdyby doopravdy existovaly, a dávají tak čtenáři téměř pocit, že čte nějaký historický spis.

Kniha se obratně vyhýbá všech klischoidním situacím, i když byste si je kolikrát v duchu přáli, a neustále vás překvapuje. Samotným skvělým vrcholem knihy je pak brilantní konec. Ten vás uchvátí, ale zároveň budete zmatenější než na začátku knihy, protože se vynoří spousty otázek, které si jako pozorný čtenáři musíte vyložit sami. Knihu rozhodně doporučuji, mě osobně nic tak dlouho nenadchlo a musím poděkovat kolegovi Traumovi, že mi jí doporučil. Takhle jsem se naposledy cítil, když jsem jako malý četl Harryho Pottera, a ten pocit musím v mém věku nade všechno ocenit. Susanne Clarková opět s přehledem dokazuje, že Anglie a magie k sobě nerozlučně patří, a že Britové jsou po čertech skvělí spisovatelé.

Pokud knihu přečtete, doporučuji dále sborník povídek rozšiřující a doplňující svět pana Norella, Strange a Krále Havrana, který nese název: Dámy z Grace Adieu a jiné povídky. Jiná kniha od autorky zatím nevyšla, pouze se podílela na Gaimanově sborníku Sandman: Kniha snů, kde se zhostila jedné z povídek. Každopádně prý další kniha je rozpracovaná a snad se jí již brzy dočkáme. Měla by se točit okolo dvou postav, které jsme mohli poznat přímo v této knize – Childermasse a Vinculuse.  

O úspěchu knihy svědčí i fakt, že se už několik let jedná o její filmové adaptaci. Té bychom se měli dočkat za rok či dva ve formě televizního seriálu na stanici BBC. O tom víme zatím jen to, že se bude jednat o celkem 10 hodinových dílů, že do role pana Norella byl obsazen herec Eddie Marsan a do role Jonathana Strange Bertie Carvel. Já osobně se už nemohu dočkat, seriály posledních let kolikrát kvalitativně předčí i filmy s daleko větším rozpočtem a slavnějším obsazením, a tento příběh si dobré zpracování zajisté zaslouží. Do té doby vám ale já, stejně jako pan Gaiman, vřele doporučuji knižní předlohu. 

pan Norell                    Jonathan Strange

O autorovi

Morzael
Morzael

Na ComixZone hrdě zastávám funkci šéfredaktora. Na komiksy nemám vyloženě vyhraněný vkus, mám rád každé kvalitní dílo. Nejraději mám ovšem asi temnější horrorové a fantasy příběhy, rád si ale přečtu i dobrý noir. Své místo v mém srdci mají také superhrdinské komiksy, které rád čtu kvůli jejich poselství, o kterém pak s oblibou spekuluji a snažím se tyto myšlenky následně sumarizovat v mých zamyšleních.

Poslední příspěvky v diskuzi

Morzael Offline
Morzael 10/12/2013 (10. prosince 2013)
To mě opravdu těší, že jsem někoho inspiroval :-). Druhá půlka knihy je ještě lepší řekl bych, takže pořád to nejlepší máš před sebou :-).
baffman Offline
baffman 09/12/2013 (9. prosince 2013)
Jinak bych chtěl poděkovat, knížku sem našel po článku v antikvariátu, mám za sebou zatím jenom 200 stránek, ale i tak je to dost dobrý.
Minotaur.cz