JLA 2 - Liga spravedlnosti

Žánr:

Superhrdinský

Příběh:

Svazek, nebo spíše sborník, když vezmu v potaz jeho ohromný rozsah, se skládá z několika lehce provázaných příběhů. První příběh, ten nejdelší, nám nabízí dvě dějové linie. Jedna nám ukazuje válku, kterou rozpoutal s Justice League of America Lex Luthor a jeho Gang Nespravedlnosti, a druhá vypráví problém většího rázu, kdy je třeba zabránit invazi Darkseida a jeho totálního ovládnutí Země. Přičemž spolu obě linie souvisí.

Další příběh zase staví celou nově sestavenou JLA proti jedinému nepříteli, který sám dokázal ligu takticky odrovnat. A poslední svazek je crossover s jiným DCčkovým resp. Wildstormovým univerzem a týmem – WildC.A.T.S, s nímž se musí JLA spojit v boji se společným nepřítelem, který ohrožuje samotnou realitu.  

O komiksu:

Tak první co vás jistě na komiksu upoutá je jeho velikost a váha, která je k potěšení čtenáře dosti velká, protože se jedná opět o komiks rozsahem téměř dohánějící omnibusy, stejně jako díl první. Po otevření vás zaujme velmi barevná a typicky superhrdinská kresba Howarda Portera, která by pro tento žánr nemohla být více příhodná. Takže akční scény plné různobarevných obleků, výbuchů a pestrobarevných laserů či jiných schopností obratně a přehledně zachycuje, tudíž ve čtení příběhů vás nijak neomezuje, dojem nekazí, ale že by to bylo něco pamětihodného nebo jedninečného, to zase také ne.

Scénář měl na starost, stejně jako první díl, Grant Morrison. Ostřílený veterán v komiksové a superhrdinské branži si opět bere panteon DCčkových superhrdinů na paškál, aby s nimi vytřel podlahu. Jak možná víte, Morrison je můj oblíbený autor a mockrát se mi nestalo, že bych od něj četl něco, co by mi nesedělo, nebo se mi nelíbilo. Až do teď.

Morrisonova díla mám rád hlavně proto, že v sobě mají jak originalitu, tak inteligenci, která některé lidi dokáže naopak odradit. Každopádně kromě pár detailů a hrátek s alternativními realitami je toto dílo překvapivě prostoduché a přímé. Nemusíte se tudíž bát, že by se vám špatně četlo (stejně na vás na každé druhé stránce bude něco vybuchovat, jako by Morrisonovi se scénářem pomáhal Michael Bay).

Upřímně já byl ze scénáře zklamaný, hlavně proto, že se tu jistá šablona opakuje od prvního dílu už po několikáté – někdo zná ligu opravdu dobře, nebo má její tajné záznamy, takže mu nedělá problém jednoho člena po druhém zneškodnit, až nakonec zasáhne nějaká eventualita, která celý příběh zvrátí. Jednou to byl super nápad, podruhé už nic moc, potřetí už mi to fakt lezlo na nervy. Ke všemu když vím, že právě na této zápletce je založený čtvrtý JLA svazek Tower of Babel, tak mi to už přijde docela trapné.

A konkrétně konec druhého příběhu v jehož závěru Superman všechny poplácává po zádech za dobrou práci, že mají štěstí, že dali tuto ligu dohromady, jinak by to nedopadlo tak dobře, mi připadá více než posměšný. Ale tak jako asi máš pravdu, Supermane. Jste opravdu borci, že vám jedinej týpek bez schopností skoro zničil základnu, vyklepnul téměř všechny členy JLA a ještě ohrozil několik destítek civilistů. Brilantní práce, nejlepší týme planety Země. Stát se tohle mému týmu, rozpustím ho pro nekompetentnci. 

Poslední příběh mi zase přišel jako cucání z prstu. Čekal bych něco inteligentnějšího a hlubšího, když už si dovolili spojit tyto dva různé týmy z jiných světů, mohlo to být o moc víc zajímavější. Na příběhu mě bavilo snad jen hláškování Griftera a jeho spolupráce s Batmanem.

Nejlepší proto zůstává první příběh, který si hraje s trochu více abstraktními pojmy a čtenáři maličko zamotá hlavu při řešení kauzalit vedoucích k případné apokalypse. Co svazku chybí, je asi i nějaká krátká předmluva jako zasvěcení do děje, protože například: v prvním svazku byla Wonder Woman, na začátku druhého není, nikdo pořádně neví proč, a uprostřed svazku se do týmu přidává jako Wonder Woman její vlastní matka. Toto předpokládání znalostí staršího děje v DC světě je pro českého čtenáře celkem komplikací.

Další, co mi na komiksu dost vadilo, bylo přesně to, nač naráželo Království tvé, a sice strašná bezohlednost superhrdinů. Já být civilistou v tomto světě, koupím si devítku a střelím do palice každého maskovanéno klauna v obleku, kterého uvidím. Přišlo mi totiž, že během každé akce tam rozrasili tak polovinu města.

Kdyby na obalu nebylo jméno Grant Morrison, tak bych tento komiks asi nikdy nepřisoudil právě jemu. Komiks je čistě průměrnou superhrdinskou žánrovkou. Škoda, i mistr tesař se někdy utne. Pokud ovšem máte klasické superhrdinské akce rádi a nepotřebujete v nich nic hlubšího, nad čím si budete lámat hlavu, ale čistě se chcete jen odreagovat a bavit, komiks se vám nejspíš bude líbit.