Nejmocnější hrdinové Marvelu 055: Spider-Girl

„Tohle bylo celkem milé překvapení. Zprvu jsem si říkal, že se jedná o celkem průměrnou teenage záležitost, ale po dvou sešitech jsem se do toho solidně začetl. Ona to je teenage věc jako blázen, ale dělané velmi dobře. Je to taková pocta daná původním příběhům Spideyho, jelikož se nese na velmi podobné vlně, ač se ústřední postava snaží dostat do trochu jiné/nové pozice. Přeci jen to není outsider, ale pravý opak, takže díky tomu máme možnost se podívat, jak by to asi bylo, kdyby Péťa nebyl fackovací panák. Výborné je i tempo, jaký komiks má, ve smyslu toho, že se jedná vždy o menší uzavřenější epizodky, které ovšem tvoří jeden větší celek. Ano, je to dost ukecané, ale v tomto konkrétním případě mi to vůbec nevadilo. Není zde ani tolik akce, přeci jen velkou část obsahují takové ty klasické pubertální problémy, jaké jsme viděli právě u starého Spider-Mana. Navíc, když už přijde nějaká akce, tak je v ní hlavní hrdinka dost nejistá a spíše se snaží nějak vycouvat, což byla taky příjemná změna. Co se týče kresby, tak bych to shrnul tak, že se jedná o klasickou romitovku juniorovku, což mi na tento typ komiksu sedí, ač to není kresba, kterou bych si jen tak pro své blaho listoval. Nejedná se o nějakou pecku komiks, předpokládám, že dost čtenářů k tomu bude přistupovat dost skepticky, jako k věci pro mladší publikum, což mají pravdu, ale DeFalcovi se povedlo to, oč se nejspíš snažil a já si to užil.“