Nejmocnější hrdinové Marvelu 050: Ant-Man (Scott Lang)

„Hodně kvalitní retro, především díky výborné kresbě. Byrne si opravdu vyhrál s perspektivou, se zmenšováním a všemu, co k Ant-Manovi patří. Ale ani příběh nezaostává, trochu dospělejší akčňárna s rodinným dramátkem na pozadí. Moderní část je strašně zvláštní komiks. Těžko se mi hodnotí celkové pocity. Velký problém je, že to je neuzavřené a to jako sakra hodně. Takže se nedá říct, jak jsem s tím spokojen. Spousta věcí se rozehrála, ale zdaleka nedohrála. Má to hodně dětský nádech, což je účel, neb se to kolem dětí i točí. Je to psané trochu s nadsázkou, dost to vzdává hold nejstarším komiksům Fantastic Four, především u bojových scén to dost vyniklo. Ale celkově je to dost zvláštní, občas se něco hůř chápe a hrozně moc tomu chybí pokračování. Je to spíš komediální než dramatické. Postavy jsou celkem ok, ale taky mě úplně nepohltily. Hrozná je kresba, ta mi sakra moc nesedla. Často problém s perspektivou (úplný opak Byrnea), nepřirozené úhly těla, divné obličeje, deformované ruce atp. Chápu, že to je prostě \"styl\", ale za mě dost špatný, ač se svým způsobem k atmosféře knihy hodí. Celkově je to průměrně dobré NHM, někde na pomezí 3* a 4*, ale za tu modernější kresbu jdu trochu níž.“

„Na tohle NHM jsem se celkem těšil. Hank Pym v téhle sbírce nedostal zrovna to co jsem chtěl a tak jsem těšil na druhý pokus Ant-mana. No a výsledek je opět lehce rozpačitý. Retro z konce 70. let bylo celkem fajn. Sice má své mouchy, které k retru neodmyslitelně patří, ale kresba a celková svižnost děje mi bavila. No a pak přichází něco co jsem tak nějak nečekal a nechtěl, ale nakonec mě to vlastně bavilo. FF neboli Future Foundation. S touhle sebrankou jsem se setkal poprvé a tudíž jsem nevěděl co mě čeká. No a výsledek je vlastně celkem fajn. Zase jsem objevil něco nového, byť jsem se v tom občas lehce ztrácel, ale tak nějak si dokázal chybějící střípky poskládat k tomu co znám a vyšla mi z toho vcelku komediální, zábavná a rodinná záležitost. Často to na mě působilo až sitcomovým dojmem nebo tak něco. Nebo jako klasický komediální rodinný film s trochou té akce. Sice jsem nedostal úplně to co jsem chtěl a nebyl úplně můj šálek kávy, tak mě to přesto jakýmsi záhadným způsobem dokázalo bavit. A to i kresba není zrovna kdovíjaká, ale zkrátka má tu své místo. Jako rozhodně se nejedná o nějaký skvost a teď váhám co dát za známku, ale díky tomu že mě to dokázalo bavit celou dobu, tak dám 70% tudíž 4 hvězdy. I když opět si musím postěžovat na nemožnost dát 3 a půl hvězdy, protože to by si tahle kniha zasloužila víc.“