Nejmocnější hrdinové Marvelu 042: Black Knight

„Dal jsem na radu a kvůli řadě Cpatain Britain a MI:13 si přečetl tuhle knihu až právě po Captain Britainovi a rozhodně to nebylo na škodu. Díky tomu jsem už ze začátku v některých momentech věděl co a jak, a pomohlo mi to rychleji chápat postavy. Co se týče příběhu, tak musím hned pro začátek říct, že díky ucelenému ději nijak moc nevadí, že jsme v NHM dostali jen první a třetí část téhle řady a dá se to bez problémů číst. Nyní k hodnocení. Tento příběh mě bavil o něco více než ten předchozí. Je rozhodně lépe napsaný, je přehlednější a dává čtenáři mnohem větší smysl. Má spoustu fajn nápadů a také jsou v něm lépe zpracované vztahy mezi postavami. Místy je sice děj lehce tuctoví a nebo se upíná spíše k akci, ale jako celek musím říct, že je to velmi slušná a svižná pohodová věc. Kresba je podobná jako v prvním příběhu a opět se na to dá dobře koukat. Za mě tedy příjemné překvapení. Co se týče retra, tak to moc nenabídne, protože v e chvíli kdy to začne být zajímavé už je pomalu konec a pak to utnou. Zbytek si musíte přečíst někde jinde. Ještě než zhodnotím celou knihu, musím vytknout, že v téhle knize hraje Black Knight spíše jen vedlejší role, takže pro přiblížení k postavě moc kniha nepomůže. Celkově ale hodnotím jako fajn lehký nadprůměr, který stojí za přečtení, byť se nejedná o žádný skvost. 60%“

„Retro část je to slabší, co Roy Thomas napsal, což samo o sobě může pro někoho být úplná hrůza, ale tak tomu není, prostě je to průměrné retro. Kresba je teda až podprůměrná, což způsobil asi záskok na poslední chvíli, Magneto opravdu vypadá špatně, ale především je úplně hloupě napsaný a působí jako úplný nýmand, hrozně lacině… Moderní část je docela dost ehhh… Upíři podnikají invazi z Měsíce do Anglie. Jak šíleně to zní, tak šílené to skutečně je. Je to prostě čistokrevné béčko, vlastně s úplně pitomou zápletkou, ale tak nějak to má svoje kouzlo. Jednoduchá zábava, ale pořád to je celkem dobrá zábava. Především poznáme nové postavy, i když, že by to zrovna nějak zvlášť bylo o Black Knightovi, to zrovna ne. Toho prostoru fakt moc nemá, otázka je, jestli v nějakém komiksu ho dostal víc… I tak jsem rád, že jsem poznal nové postavy, tentokrát z britského domu na Zázraky. Některé jsem si obohatil o nové poznatky a hlavně Dracula je celkem badass záporák, škoda, že nedostal nějaký důstojnější příběh. Konec je také spíš slabší, ale poslední stránka mě docela přesvědčila o tom, že s tou nadsázkou to psali již samotní autoři, ač je příběhová linka celkem vážná. Kresba není špatná, ale svoje osobité kouzlo také nemá, mainstreamová klasika. Jako někdy je prostě fajn, vzít všechny cool věci jako jsou upíři, kouzla, artušovská Anglie, rytíři, lodě (ne vesmírné) ve vesmíru, superhrdiny a moderní Anglii, smíchat tyto neladící věci v mišmaš a dostat výsledný nesourodý mix, který i tak baví. Zvláštně se to popisuje, ale takový mám pocit, celkově to neladí, ale baví to. Obecně, Black Knight mi do Marvelu obecně vůbec nesedí, podobně jako třeba Hercules, ale to už je věc jiná… Taky trochu nechápu, proč nejdřív nevyšel NHM: Captain Britain, který je ze stejné série, ale příběhově je před touto knihou a spoustu věcí nám to mohlo lépe osvětlit, to nedává vůbec smysl a je vidět, že vydavatel nad tímhle ani zbla nepřemýšlí…“