Nejmocnější hrdinové Marvelu 037: Wasp

„Kniha začíná strašně. Tak hloupý a až trapný sešit jsem ani od retra nečekal. Hlavně scéna kdy Hank Pym odhalí Janet že je Ant-man a jedním dechem jí ještě přizve do týmu, přičemž jí do té doby vůbec neznal a neměl sebemenší důvod něco takového říkat byla snad ta nejtrapnější scéna, kterou jsem v komiksu viděl. Pak je tu ale příběh s názvem V obležení. Roger Stern už v Captainovi Americovi ukázal že psát komiksy umí. A zde to nejen potvrdil, ale ještě přidal plyn. Zápletka má na tu dobu velmi dospělý děj, ve kterém mi přijde že záporáci, nebo alespoň pár z nich začínají trochu přemýšlet. A to především hlavní vůdce této smečky říkající si Pánové zla. Po celou dobu mě příběh držel v napětí, udržoval si mojí plnou pozornost a já se u něj skvěle bavil. Kresba tomu hodně dopomáhala a musím říct že takovou kresbu bych mohl mít klidně pořád. Tahle kniha má být hlavně o Wasp a na začátku a na konci tomu opravdu tak je. Tohle jsou ale Avengers a nejde se pokaždé zaměřit jen na jednu postavu. V některých momentech se příběh hodně upíná na Captaina Americu, ale i přesto zde je vidět, že přeci jenom ústřední postavou je právě Wasp. Za mě tedy skvělá kniha, kterou sráží první sešit. Ten je ale naštěstí jen krátkou špatnou a tak stále nechávám na vyšším hodnocení. 85% “

„Wasp je přesně ta postava, od které jsem toho moc nečekal, jelikož mě vlastně moc nezajímá. Přišel první sešit a hned mě utvrdil v té hrůze, to bylo skutečně polobrakové čtení bez nějaké šťávy, dobrého nápadu a i ta kresba nic moc (zase ten nevyrovnaný Kirby. Vlastně se jednalo o jeden z nejhorších sešitů, co jsem z marvelovek četl. Pak přišla hlavní část a líbometr vystřelil nečekaně do výšin. Avengers v osmdesátkách měli neuvěřitelné kouzlo a tenhle příběh je toho důkazem (možná se jedná o jeden z nejlepších avengerovských té doby). Pohodová zápletka, sice má trochu béčkovější padouchy, ale autor to dokázal podat tak, že hrozba působí velmi vážně. Především to, co se stane s Jarvisem je jeden z nejlegendárnějších okamžiků v rámci tohoto týmu a já už chápu proč. Postavy tu fungují skvěle, sledovat chemii (a sváry) mezi nimi bylo to, co mě na komiksu nejvíc bavilo. A ve středu všeho dění je právě Wasp a já bych se odvážil tvrdit, že se jedná o její komiksový vrchol. Opravdu jsem byl velmi spokojený - atmosféra, spád, akce, vážnost, vztahy a to celé zabalené do takové té osmdesátkové klasiky - parádní čtivo. Kniha si udržela mojí pozornost i navzdory velkému množství textu. Kresba je taky fajn, takže super. Nicméně chápu, proč po smrti Wasp (v pozdějších letech) po ní fanoušci v podstatě ani neštěkli a nevyvolalo to žádnou kontroverzi - ta postava je slabá (ale Stern z ní zjevně dostal maximum). Možná bych dal i tu pětku, ale první sešit to neskutečně pokazil...“