Bruce Wayne má skoro dokonalý život. Je zamilovaný do úžasné ženy, dělá práci, která pomáhá lidem. Jeho paměť sice není to, co bývala, ale rozhodně je přesvědčený, že takhle šťastný už dlouho nebyl. A přesto ho něco táhne zpátky do temnoty. Do světa plného násilí a hrůz... ale také úžasných věcí. Batman se nenechá odstrčit stranou.
„Ono se to těžko hodnotí. Celý ten Snyderův run mám hrozně rád. Každou knihu jsem si nějak užil a nikdy jsem nelitoval. Někdy to nebyla taková bomba, ale vydávat pecku za druhou v takové sérii jako je Batman ani nejde že jo. Ale většinou to byla fakt pecka. Hlavně příběhy na dvě knihy jako Sovy a Rok nula. Když jsem četl Supertíhu, tak se mi líbil ten nápad a i když to nebyla zrovna nejlepší kniha, tak konec mě fakt navnadil. Čekal jsem na velkolepý konec. A splnilo se mi to? No, ne tak úplně. Bloom je fajn záporák. Je krutý a nebere si s ničím servítky. Gordon hrající si na Batmana mě baví. Sice ho mám samozřejmě raději jako komisaře, ale jeho proměnu beru pozitivně. No a pak je tu Bruce. Nevím proč, ale tu jeho proměnu mu prostě nějak nežeru. Přišlo mi že Snyder to vzal trochu obloukem jakoby se zkrátka s jistými rozhodnutími tak nějak automaticky počítalo a já to i chápu. Zkrátka to co se stalo má takhle být, ale asi jsem čekal že si s tím Snyder pohraje trochu víc. Přijde mi že, jak dojíždí ke konci jeho série, tak nějak na setrvačnost dojíždí i jeho nápady. Finální souboj na mě působí přehnaně megalomansky, bez větších emocí a to je špatně. Čekal jsem že až něco takového přijde, tak že se z toho po... a ono nic. Trochu podobně na mě místy působila i Capullova kresba, která i když je stále dobrá už neměla takovou šťávu jako na začátku. Ze zakončení jsem tedy trochu zklamaný, ale na druhou stranu se těším až si někdy v budoucnu přečtu všechny knihy pěkně po sobě. 80%“