Nejmocnější hrdinové Marvelu 034: Warlock

„Po Silver Surferovi jsem se těšil na další kosmické dobrodružství. Ale tato kniha přinesla daleko méně vesmírného bádání než bych od této postavy i z názvu příběhů čekal. Začnu od začátku a zároveň tím horším. První dva sešity byli velmi slabé a místy zaváněli opravdovým brakem. Především první sešit. Vznik Proti - Země a dalších věcí na mě působilo vcelku dost uhozeně a přehnaně, přičemž kdyby alespoň hlavní myšlenka byla pojatá nějak zajímavě, ale ne tak ledabyle jako v tomto případě. Vše je zabalené do velmi béčkového stylu a opravdu jsem se moc nebavil. Jediné co si z toho mohu vzít jsou jen informace sloužící k doplnění Marvelovského universa. Kresba byla také spíše průměrná. Pak je tu hlavní příběh o 6 sešitech jménem Infinity Watch. Zde už se jedná o lepší příběh, který se celkem dobře čte a už dokáže čtenáře bavit. Je to jakési volné pokračování na Infinity Gauntlet, který jsem bohužel nečetl a hodně vychází oni dvou sešitů na začátku knihy. Co se týče výběru, autoři mají v tomto jeden bod plus. Příběh Infinity Watch je místy zajímavý a dokážete upoutat vaši pozornost, bohužel zdálo se mi že autor tak nějak nevyužil potenciálu a misty jako by se buď lekl, nebo záměrně nechtěl vytvářet nic velkého a to dokonce tím, že občas se zdálo že se vlastně jedná o jakousi komedii. Především v druhém sešitě. Jako celek i díky nevybroušenému závěru na mě tento příběh nakonec působí jen jako taková akčnější odlehčená jízda. Což je trochu škoda, ale tak proč ne. Hlavní je že dokázala pobavit. Co se týče kresby, tak ta ze začátku nebyla špatná, ale ke konci, při větších akcích se zdála být dost nepřehledná a taková nevýrazná. Asi tomu také dopomohla změna kreslíře. Jako celek tedy Warlocka hodnotím jako takový průměr, který má dva špatné sešity a jeden lehce nadprůměrný příběh. 60%“

„Tak jsem opět lehce rozpolcený. Na jednu stranu si přijdu, jako když jsem přečetl něco epického, zásadního a velmi kouzelného, na stranu druhou je tam opět vecpána spousta zbytečný kravin, které jdou dost proti sobě. První dva sešity od Tomíka nejsou vůbec špatné. Roy byl jednoduše dědic Stana Leeho a to ve spoustu ohledech, ale hlavně ve stylu psaní. Strašně velké množství nápadů všelijaké kvality, kdy se snaží neustále šokovat a přidávat jednu úžasnější věc za druhou a občas z toho vznikl majstrštyk a občas nesmyslný guláš. První sešit má vynikající náběh, začíná to jako parádní sci-fi z filozofickým přesahem, ale pak se to zbytečně zvrhává s příchodem proti-Země (za mě taková až moc naivní nesmyslnost) a především vyloženě trapným záporákem Man-Beastem. Starlin jede na podobné vlně. Ten chlapík mě skutečně hodně udivuje a to jak pozitivně, tak negativně. Opět dílo s obrovským filozofickým přesahem, povedené myšlenky ohledně božství, sci-fi space opera, co má neskutečný říz a do toho přimíchávání ptákovin, opět ten debilní Man-Beast, idiotská Infinity Watch. Prostě se ta vážnost až moc tříská s takovou to absurdností a naivitou, škoda, že se to celé nedokázalo udržet na absolutně vážné vlně, potom by to bylo mistrovské dílo. A zase ten dementní a špatně zvolený záporák – Man-Beast a za mě slabá finální bitva. Warlock jako postava je parádní a hrozně zajímavá, ale oba scénáristé zbytečně ujíždějí a nedrží takovou tu napjatou a šokující vážnost. Kresba je vynikající – Gil Kane jeden z mých nejoblíbenějších retro kreslířů (možná ten úplně nej) a ta devadesátková kresba je snad ještě lepší. Originální práce s panely, parádní barvy a neskutečné vesmírné výjevy. Celkově se jedná o velmi dobré dílo, určitě na superhrdinský žánr i těžší na čtení, ale Starlin mě ani tentokrát stoprocentně nechytl.“