Ultraman, Owlman, Superwoman, Power Ring a Johnny Quick tvoří Americký zločinecký syndikát, zkorumpovaný superkriminální spolek existující ve světě velmi podobném tomu našemu. Když záhadný cizinec přenese z jiné reality jejich ušlechtilé protějšky, ohrozí to veškeré jejich kruté jistoty. Dokáže zločinecký syndikát zvítězit nad Americkou ligou spravedlnosti? A dokáže svou říši zla rozšířit i do světa Supermana, Batmana a Wonder Woman?
„Poslední čísla DCKK je jedno lepší než druhé. Ono není divu, když se podíváme na autory jednotlivých kousků. Tentokrát mě čekal složitý a často velmi těžko pochopitelný Morrison. U tohohle autora musíte mít NAČTENO a někdy ani to nemusí stačit. Já osobně nemám moc problém s tím, že bych nechápal jednotlivé propojenosti s historickými kousky, když mě něco zajímá, tak si to dohledám. Ovšem horší to je s tím, že mi často uniká význam v přechodu mezi jednotlivými panely, to se mi u jiných autorů tolik nestává. Prostě jakoby další (navazující) panel úplně přeskočil nějaký úsek, jako kdyby tam chyběl mezipanel. Nevím čím to je, jestli slabší překlad, moje dlouhé vedení, a nebo styl psaní Morrisona, ale místy mě to trochu rušilo. Nicméně i tak jsem byl poměrně dost nadšený. Je fajn vidět, jak by vypadali největší superhrdinové na té druhé straně. Navíc to má i celkem slušný cliffhanger. Příběhově jsem byl spokojený, styl psaní lehce rozhozený, ale mám rád, když musím trochu zapojit mozek a přemýšlet. No a kresba? Ta je hrozně zvláštní. Quitely má prostě svůj styl, toho autora hned poznáte, jakmile uvidíte jeho obrázek, to je opět vlastnost, kterou si na kreslířích cením. Nicméně některé jeho obrázky / scény působí vyloženě hnusně, ale pak přijde nějaký vesmírný výjev a ten je zase naprosto parádní. Prostě hodně kontroverzní kreslíř, ale je zajímavý, to bezpochyby. A aby toho nebylo málo, tak lehce kontroverzně na mě působilo i samotné retro, opět super nápad se scénářem, na retro to má příjemný šmrnc a nápad, ale pak je to spousta vyloženě hloupých scénáristických berliček, které dnes působí vyloženě směšně, ale i tak hodnotím lehce nadprůměrně. Celkově se jedná o velmi zajímavou knihu, ke které mám pár výhrad, ale svým zvláštním způsobem jsem za tyto výhrady rád, protože v tomto případě oba hlavní autory docela dobře definují. “
„Morrison v naj forme.Pribeh je krátky, úderný, zábavný a typicky Morrisonovský... čo je len plus....Kresbe nemám čo vytknúť,Quitelyho štýl mi celkom sedí...škoda len že je to ozaj hodne krátke...5z5“