Po epických událostech Krize na nekonečnu Zemí se mnohovesmír navždy změnil. Předtím existoval bezpočet Zemí s mnoha různými verzemi Supermana, ale nyní zbyla jen jedna Země a jeden Muž z oceli. Pro Supermana tím nastal úsvit nového věku – všechny vztahy Clarka Kenta a jeho přátel, příbuzných a protivníků byly přezkoumány a upraveny pro moderního čtenáře.
„Vcelku povedený origin, který se určitě dobře čte, dobře vypadá a po příběhové stránce je v vše v nadprůměrné kvalitě. I tak má ale své mouchy a například jeho hlavní vadou je že nezachází až moc do detailů a nerozebírá Supermana natolik jak bych si u originu představoval a také v některých sešitech trochu zbytečně posouvá děj moc dopředu. V některých scénách se také neubrání klasickým naprosto imbecilním či divným chováním některých postav, nebo nelogickým uvažováním. Jinak ale svůj účel plní a první dva sešity a poslední byli pro mě ty nejlepší a byli přesně tím co jsem si v originu představoval. Co se týče retra, tak to mě velmi překvapilo. Na svou dobu je přímočaře svižné a bez zbytečných dialogů. A navíc kresba na to jak je tento kousek starý není vůbec špatná. Celkově hodnotím za 70%“
„Na to, jak hloupá a nezajímavá mi přijde postava Supermana, se mi až příliš často stává, že mě komiksy s ním hodně baví. Samozřejmě je to tím, že to často píši legendy komiksy a ti nejlepší ze svého oboru. Tentokrát to je John Byrne, což je jeden z top scénáristů osmdesátých let a opět mi to dokázal potvrdit. Mě jednoduše Superman jako superhrdina v komiksu nebaví. Přijde mi, že se chová hloupě, všechno působí až příliš jednoduše, nemá to takové to správné drama, napětí a i jeho civilní podoba je úděsná. Nicméně i přes tyto aspekty musím říct, že tato konkrétní kniha je napsána (i nakreslena) absolutně perfektně. Byrnova síla tkví v obyčejnosti. Zní to zvláštně, ale je tomu skutečně tak. On má obyčejný styl psaní, nesnaží se zbytečně filozofovat, vytvářet nesmyslně komplikované zápletky, tlačit na pilu s humorem, ale naopak píše absolutně přirozeně, lehce a jeho příběhy díky tomu působí lidsky a strašně dobře se čtou. Tentokrát se jedná o takový výcuc Clarkových počátků a funguje to výborně pro začínající supermanovské čtenáře. Pokaždé si říkám, jak je ten John úžasný, že dokáže takhle obyčejně, ale zároveň dobře psát, ale on si pak přijde a k tomu si vysekne parádní kresbu... A retro sešítek? Opět výborná historická vsuvka. Vůbec to nepůsobí hloupě, jako tomu je u padesátkových čísel, ale naopak jsem si užíval, jak byl ještě v té době Superman vostrej, škoda, že mu to nezůstalo...“