Začínáme zapomenutým příběhem ze sedmdesátých let, kdy Deadpool řádil v ulicích po boku Luka Cage a Iron Fista. Jenže i když se pak přesuneme do současnosti, není všemu konec. Minulost se vrátila a Deadpool musí dát dohromady svůj starý tým... a hlavně ho přesvědčit, že je jeho starý tým. A minulost se vrací i jinak – projekt X ohrožuje nejen Deadpoola, ale i Captaina Ameriku a Wolverina, a tak se všichni tři musí dát do boje. Společně.
„Skvělé pokračování Deadpoolovské série která tentokrát nabídne dva příběhy. Opět se podíváme do 70. let jako v minulém čísle a následně se přesuneme do současnosti kde se příběh hned v dalším sešitě uzavře. Je to sice kraťoučké ale po dočtení zjistíte že víc prostoru to ani nepotřebovalo, protože to důležitější a hlavní příběh nastane až pak v následujících 5 sešitech. Příběh naváže na některé věci z toho kratšího a na nedořešeně dění z minulého čísla Deadpool 2: Lovec duší . Navíc má Wade v hlavě stále Prestonovou tudíž je opravdu potřeba mít přečtené předešlé díly aby vám to dávalo veškerý smysl. Jinak tento komiks je velmi zdařilé dílo ve kterém opět najdeme skvělý Deadpoolovský humor, skvělou akci a hlavně fajn týmovku s Wolverinem a Kapitánem Americou. Po stránce příběhu jde zatím o nejlepšího Deadpoola co tady u nás vyšel a vše se skvěle čte. Výtvarná stránka je opět na vysoké úrovni a mít na to čas není problém strávit díky prohlížení všech detailů v panelu o dost delší dobu. Tenhle komiks můžu za mě jen a jen doporučit a ode mě dostává 95% “
„Ano, retro část je neskutečně vtipná a výborně zparodovala sedmdesátá léta v komiksu, neskutečně jsem se bavil a to kvantum textu si tentokrát moc užíval. Cameo tety May, zesměšňování Luka Cage či styl psaní alá zlatá sedmdesátá, to je prostě to, co si fanoušci Deadpoola žádají. Poté ovšem přišlo něco, na co jsem nebyl připraven, posunutí téhle skvělé postavy někam jinam. Autoři totiž přeladili na úplně jinou notu, jedná se o vážných, emocionálně silný a depresivní příběh, kde budete Deadpoola litovat a soucítit s ním, to myslím smrtelně vážně! A ono to k tomu ještě funguje neskutečně dobře. Takhle na zadek snad tahle postava ještě nedostala a najednou už to není hláškujicí mašina, ale týpek, který má pořádnou depku. Do tohoto ta parádní kresba, především ty vzpomínkové části, která má ještě výbornou práci s barvami (trochu mi to připomnělo Spider-Man: Smutek). Tohle se sakra povedlo a já jen dodám, že se jedná o je nejlepší část nejlepšího runu mojí nejoblíbenější postavy u mého nejoblíbenějšího vydavatele.“