Nejmocnější hrdinové Marvelu 011: Fantastic Four

„Bohužel tohle mi nesedlo. V první polovině se mi líbil nejvíc asi druhý sešit s Thingem, jinak mi ostatní přišli dost laciné a o ničem nebo s nehorázně hloupým dějem. Četlo se to ale povětšinou celkem dobře. Pak když se na scénu objevil Doom tak se to sice zvedlo i příběhově, ale jen na chvíli protože velmi brzy se vše začne dokola opakovat. Kdybych si dal někdy v polovině sešitů s Doomem pauzu a vrátil se k tomu tak za týden či dva tak bych to možná skousl více, ale takhle na jeden zátah mě to už ke konci zkrátka začalo nudit a musel jsem se vyloženě přemlouvat k dočtení. Kresba je ale každopádně po celou tu dobu velmi povedená a tak díky ní a tomu že komiks mi začal nudit vlastně až ke konci dávám průmerných 50%“

„První polovina knihy je skutečným utrpením. Je to krásný důkaz o tom, že jednotlivý členové FF jsou naprosto o ničem, nezajímavé, nudné a až otravné charaktery (snad jen Reed je výjimkou a dokáže fungovat i solo). Tohle se ovšem změní v okamžiku, kdy se tento tým dá zase dohromady a najednou ty postavy dokáží dávat smysl. Prostě stroj o čtyřech součástkách, které samostatně nefungují, ale dohromady se jedná o slušnou mašinku. Druhé polovině knihy pomáhá i Doom, kterého považuji za jednoho z nejlepších padouchů Marvelu vůbec, jediné, co my na něm trochu vadilo, bylo místy až moc laciné hláškování. Ostatní padouši a předchozí příběhy balancují na hraně braku. Ale příběh s Doomem je velmi kvalitní a zábavný a jedná se o poctu původní FF od dvojice Lee & Kirby. Naopak kresba, ta si drží vysokou kvalitu od začátku do konce. Ač jsem po první půlce cítil, že se bude jednat o nejhorší NHM, tak to druhá půlka dokázala vytáhnout.“

„Opravdu začínám přemýšlet, jestli si někdy přečtu komiks o FF, který mě skutečně dostane. Zatím jsem se párkrát dostal maximálně na dost dobré. Bohužel tenhle svazek není ani tento případ. Najdeme tu pár dobrých nápadů a pak je tu samozřejmě Doctor Doom. Ten obvykle stačí alespoň k fajn komiksu. Jenže tady je to pohřbeno pod tunou nezáživného zbytečného textu (tolik ho není kolikrát ani v šedesátkových komiksech), průměrnou unylou kresbou, k uzívání nudnou polovinou knihy a několika logickými kiksy (to by byl ten nejmenší problém. Za Victora 50 %.“