Nejmocnější hrdinové Marvelu 007: Hulk

„Velice povedená kniha a pro mě překvapení v tom, jakým způsobem autoři pojali Hulka. Kniha díky svým devíti sešitům v řadě dokáže skvěle držet konzistentnost příběhu, který má dobré nápady a myšlenky jak Bruce Banner funguje uvnitř své mysli společně s Hulkem. Vše jede od samého začátku na skvělých otáčkách a výborně se to čte. Tím že se zde autoři nesnaží vehementně o nějaké epické bitvy nebo o neuvěřitelné zvraty v příběhu dostává kniha skvěle hladký průběh a to je asi její největší plus. Sice zde nedostaneme toho typického hloupého Hulka a ani jeho první výskyt, ale to mi vůbec nevadilo, protože tohle je zase jiný pohled, který jsem si dost užil. Kresba je navíc tím typem kresby kterou mám velice rád. Za mě příjemných 85%“

„Hulk je asi moje nejoblíbenější postava, takže očekávání byla veliká. Nakonec jsem dostal úplně něco jiného, než jsem čekal, ale i tak se jednalo o skvělou záležitost. Autor hraje daleko více na psychologickou stránku postavy, kdy se dozvídáme myšlenkové pochody a motivace Bruce Bannera, potažmo Hulka. Jenkins hraje definitivně na vážnější notu a nutí čtenáře k většímu zamyšlení, než u většiny superhrdinských komiksů. Vlastně tu ani není klasická záporná postava, Rykera prostě vidím trochu jinak, ale největší souboj tu vede Bruce Banner sám se sebou. Kresba je klasika začátku tohoto tisíciletí, hodně mi připomínala styl, jakým kreslil Romita Jr. Spider-Mana, akorát o trochu slabší. Má něco z mangy, barvy jsou takové vybledlé a postavy jsou hranaté. Ale určitě mi nekazila celkový zážitek z téměř perfektního díla. Je to jiný Hulk, než jsme zvyklý, ale jako seznámení s postavou to funguje perfektně. Kniha, která je sice tlustá (na poměry UKK/NHM), ale určitě se dá přečíst jedním dechem. “

„Po Iron Manovi ze stejné roku jsem měl docela strach, ale Hulk mile překvapil. Příběh je čtivý a rozhodně nenudí. Bylo hodně fajn zase jednou vidět víc Hulkových osobností. Jediné, co mi po scenáristické stránce trochu vadí, je občasné skákání v ději, kdy má člověk pocit, jako by mu chyběly stránky (postavy jsou v pohodě a o pár stránek dál jsou bez jakéhokoli vysvětlení v zajetí). Kresbu bych označil jako průměr. Normálně mám Garneyho rád, ale tady mi tolik nesedl. I když za to možná můžou i barvy. 75 %“