Ultimátní komiksový komplet #106: Hulk - Srdce atomu

„Hulk, asi moje nejoblíbenější marvelovská postava. V podstatě každý komiks s ním mě baví a tento není výjimkou, i když v mnoha směrech pokulhává. Tak především tu je velmi slabá kresba a to jsem rozhodně nečekal, jelikož Buscema a Trimpe jsou kreslíři jinak velmi dobří, ale tady jim to tolik nesedlo. Po stránce scénáře se jedná také spíše o průměr. Respektive zápletka je zajímavá, především to, nechat toto Nespoutané monstrum zamilovat a hrát si z jeho emocemi, ale kniha se jinak velmi opakuje, teda v první polovině. Pak nastává část, kterou psal Len Wein a to je to nejlepší z této knihy, emocionálně se jedná o neskutečnou jízdu a autor si doslova vyhrál s hulkovými emocemi, postava, která jinak pociťuje jen zuřivost, nově cítí strach, lásku, starostlivost a spoustu dalších emocí. Konec je také celkem obstojný a určitě nevyzní na prázdno. Zajímavé také je, že se dozvíte, kde vzal inspiraci příběh Hulkova planeta, jelikož těch paralel tu je opravdu dost. Především to trápení Hulka, zmítání se v různých pocitech a platonická zamilovanost, dělá z díla něco zajímavého, bohužel ostatní stránky to trochu shazují a tak se jedná jen o slušný průměr. “

„Tak nějak nevím, co si o této knize myslet. Rozhodně je lepší než Nespoutané monstrum, ale pořád se nechytá na Hulky z původní 60 UKK. Základní premisa je rozhodně zajímavá, bohužel provedení dost často pokulhává (repetivnost, laciné kličky), navíc se i úroveň scénáře díky střídání autorů mění a přímo nezáří nikdo z nich (minimálně od Lena Weina jsem čekal víc). Ale základní myšlenka je dost nosná, aby to alespoň částečně překryla. Nejlepší je asi hned první sešit, několik dalších je pak jen nastavovaná kaše a kniha se někam dostává až ve druhé polovině. Zklamaný jsem z kresby. Od Herba Trimpa mě to nepřekvapuje, oproti výše zmiňovanému Nespitanému monstru se o moc nezlepšil. Nemile mě ale překvapil Sal Buscema, který skutečně umí kreslit líp. ve výsledku se nakonec přikláním k mírně pozitivnímu hodnocení. 60 % “