Živí mrtví 15: Kým chceme být?

„Kirkmanův standard. Po minulém masakru klidných šest sešitů. Alexandrané opravují, budují, opevňují a uprostřed té nudy spolu tak nějak vesele pošukávají. Poklidnou atmosféru naruší akorát zpackaná vzpoura. Na druhou stranu se Kirkman pečlivě věnuje psychologii postav, ať už jde o Ricka, který zase zvedá telefon, Carla, který má výpadky paměti a hlavně to, co se stalo na poslední stránce. Vždyť víte, co myslím.“

„Tempo sice trochu uvadá, ale do popředí se dostávají jiné věci, které Kirkman zvládá snad ještě lépe, než vybíjení hord mrtváků. Tentokrát je to opět o psychologii postav, o jejich vývoji, posunu, o mezilidských vztazích a problémech mezi lidmi. Jednoduše se tu díváme na to, jak se lidé chovají v takto krizových situacích a co to dokáže udělat s jejich psychikou a chováním. Ale nebojte, jsou tu i nějaké převraty, překvapení a pár zombíků to taky schytá. Kresba je pořád famózní a atmosférická. Ostatně, celá tato série je především o atmosféře a psychologii a to zvládají tvůrci na podtrženou jednotku! Navíc to vypadá, že v dalším pokračování se opět nudit nebudeme a nechci to zakřiknout, ale nejspíš brzo se dočkáme dalšího velké převratu či akce. Rozhodně jeden z nejlepších post-apokalyptických psychologicko-hororových komiksů (můžete škrtnout i ty dvě přídavná jména) na trhu. “

„Jak bývá v této a nejen v této sérii zvykem, tak po velkých událostech se většinou voda na chvíli uklidní. A tento díl není výjimkou. Když se ale budu opakovat, tak dalším zvykem této série je, že když se zpomalí tempo, tak přijde prostor pro dialogy , růst postav a vztahů. Přijde mi že tuhle jistou formu může Kirkman točit klidně do nekonečna a pokud to bude psát stále tak dobře jako tady, tak mě to bude i nadále bavit. 80%“