Živí mrtví 15: Kým chceme být?

„Jak bývá v této a nejen v této sérii zvykem, tak po velkých událostech se většinou voda na chvíli uklidní. A tento díl není výjimkou. Když se ale budu opakovat, tak dalším zvykem této série je, že když se zpomalí tempo, tak přijde prostor pro dialogy , růst postav a vztahů. Přijde mi že tuhle jistou formu může Kirkman točit klidně do nekonečna a pokud to bude psát stále tak dobře jako tady, tak mě to bude i nadále bavit. 80%“

„Tempo sice trochu uvadá, ale do popředí se dostávají jiné věci, které Kirkman zvládá snad ještě lépe, než vybíjení hord mrtváků. Tentokrát je to opět o psychologii postav, o jejich vývoji, posunu, o mezilidských vztazích a problémech mezi lidmi. Jednoduše se tu díváme na to, jak se lidé chovají v takto krizových situacích a co to dokáže udělat s jejich psychikou a chováním. Ale nebojte, jsou tu i nějaké převraty, překvapení a pár zombíků to taky schytá. Kresba je pořád famózní a atmosférická. Ostatně, celá tato série je především o atmosféře a psychologii a to zvládají tvůrci na podtrženou jednotku! Navíc to vypadá, že v dalším pokračování se opět nudit nebudeme a nechci to zakřiknout, ale nejspíš brzo se dočkáme dalšího velké převratu či akce. Rozhodně jeden z nejlepších post-apokalyptických psychologicko-hororových komiksů (můžete škrtnout i ty dvě přídavná jména) na trhu. “

„Kirkmanův standard. Po minulém masakru klidných šest sešitů. Alexandrané opravují, budují, opevňují a uprostřed té nudy spolu tak nějak vesele pošukávají. Poklidnou atmosféru naruší akorát zpackaná vzpoura. Na druhou stranu se Kirkman pečlivě věnuje psychologii postav, ať už jde o Ricka, který zase zvedá telefon, Carla, který má výpadky paměti a hlavně to, co se stalo na poslední stránce. Vždyť víte, co myslím.“