Goon 03: Samej průšvih

„Psychopatické drogové vidiny pošahaného Powella s názvom Goon podávané na jedálničku ako guláš dostala novú prísadu.Karmínová dodáva tomuto pokrmu síce o niečo novú príchuť no neprebíja lahodnosť povodného pokrmu...čo je možno škoda...Ešte kvapka záhadnej ingrediencie,jedno semienko čohosi,po čom už nikdy nebudem tvrdiť že tomu tá kvapka chýba a bude to na plný počet...Aj keď už teraz som váhal,nakoniec znova 4z5.“

„Staré známé heslo zdá se v tomto případě platí. Powell jednoduše roste od každého díla výš a výš a zvyšuje nejen kvalitu svého psaní, ale i kresby, kterou si nemůžu vynachválit již od první stránky první knihy. Kresba vážně dokonale vystihuje atmosféru celého díla a navíc se díl od dílu ještě zlepšují barvy. Jak jsem řekl, kvalita tu opravdu stoupá ještě o kus výš, je to vtipnější, zábavnější, akčnější, hororovější, zajímavější, propletenější… prostě vše se zlepšilo. Moc oceňuji, že se konečně začíná pořádně využívat dřívějšího dobrodružství a příběh (sice na můj vkus stále velice pomalu, ale přece) se posouvá. Nutno podotknout, že scénář je tu pořád stejný, ovšem neustále doplňovaný o nové věci, pohledy, způsoby vyprávění, navázané atmosféry a postavy. Ze začátku jsem chvilku váhal, jestli se mi to opravdu líbí víc než předchozí booky nebo jestli jsem si jenom nezvykl na ten absurdně psychopaticky úchylný svět, ale pak přišel příběh s Hellboyem a skutečně, je to čím dál lepší a lepší. Příběh s Růženkou bych bez váhání označil za ten nejlepší, co jsme zatím měli možnost číst, ovšem tento book obsahuje i druhý nejlepší a to příběh se záhadnou upírkou. Je vidět, že autor dokáže i zvážnět a ví, kdy se to hodí. Jednoduše oceňuji, že se čím dál více zaobírá psychologií a pocity postav. Sečteno, podtrženo, konečně jsem od Goona dostal to, co jsem chtěl hned, konečně vím, v čem tkví jeho síla a proč taková bláznovina zaujala takovou spoustu lidí, že si Eric odnesl Eisnera (nikoliv Alzheimera). “

„Samej průšvih Eisnerem ověnčeného autora, Erica Powella, zvyšuje Goonovskou laťku humoru a atmosféry ještě o maličko výše. Vzdává poctu několika žánrům a dokonce i samotnému Hellboyovi (i když to nevím, jestli zrovna poctu).“